Nejste jediní, v přátelství je síla (Fred Weasley, George Weasley)

Bubák v šatní skříni

Když došli k jejich cílí-sblorovně s mnoha křesly v němž v jednom z nich seděl Snape, který se při pohledu na Lupina zlostně ušklíbl. Zatím se Anne nezdálo že by ho tu měl někdo moc rád. Hlavně se jí zdálo jakoby pro ni všechna slova nebo pohyby mezi novým profesorem a ostatními pro ni měli vypadat jinak než jak to měli oni mezi sebou. Jednoduše řečeno se jí zdálo jakoby věděli něco co nikdo jiný ne a snažili se to zakrýt podivnými frázemi.

Lupin už se chystal zavřít dveře ale Snape mu to nedovolil přičemž přesně tím divným způsobem zkritizoval jak Lupinovu výuku a stejně tak Nevilla. Všechny překvapilo jak se Lupin Nevilla zastal a i jak to Snapea naštvalo.

Profesor po jeho odhodu přisunul doprostřed místnosti jakousi skříň která se sama od sebe zakymácela.

"Nemusíte mít strach," upokojoval žáky klidným hlasem, když si všiml že několik z nich uskočilo. "Je tam bubák."

„Bubáci si libují v tmavých a stísněných prostorách," vysvětloval profesor Lupin. „V šatních skříních, v mezerách pod postelemi, v policích pod dřezem – jednou jsem narazil na bubáka, který se vecpal do nástěnných hodin. Tenhle se sem nastěhoval včera odpoledne a já jsem požádal ředitele o svolení, aby ho profesorský sbor nechal na pokoji a abyste se na něm vy, moji žáci třetího ročníku, mohli trochu pocvičit. První otázka, kterou si tedy musíme položit, zní: Co je to bubák?"

"Je to strašidlo, které mění tvar," odpověděla Hermiona. "Umí na sebe vzít podobu čehokoli, co nás podle jeho názoru nejvíc vyděsí." 

"Sám bych to nedokázal definovat lip," pochválil ji profesor Lupin a Hermiona se šťastně rozzářila. "Takže bubák, který sedí tam uvnitř ve tmě, na sebe zatím žádnou podobu nevzal. Neví ještě, co osobu na druhé straně dveří vystraší. Nikdo neví, jak vlastně bubák vypadá, když je o samotě, až ho ale vypustím ven, okamžitě se promění v to, čeho se každý z nás bojí nejvíc. To znamená," pokračoval profesor Lupin a okázale ignoroval Nevillův tlumený výkřik děsu, "že ještě než začneme, budeme mít před bubákem obrovskou výhodu. Všiml sis, jaká je to výhoda, Harry?" 

 "No - protože je nás tolik, tak nebude vědět, jakou podobu na sebe vzít?" 

"Přesně tak," přikývl profesor Lupin a Hermiona spustila ruku s poněkud zklamaným výrazem. "Máte-li co do činění s bubákem, je vždycky nejlepší mít s sebou nějakou společnost. Zmate ho to. V co by se měl proměnit, v bezhlavou mrtvolu nebo v masožravého slimáka? Jednou jsem viděl, jak se bubák dopustil přesně téhle chyby - pokusil se vystrašit dva lidi najednou a proměnil se v polovičního slimáka. Nebylo to ani trochu strašidelné. Kouzlo, které bubáka zapudí, je jednoduché, vyžaduje však silnou vůli. Prostředkem, který jej dokonale zničí, je totiž smích. Musíte ho donutit, aby na sebe vzal podobu, která vás pobaví. Nejdřív si to kouzlo zkusíme bez hůlek. Opakujte po mně, prosím: Riddikulus!" 

"Riddikulus!" pronesla třída sborem."Dobře," pochválil je profesor Lupin. "Velmi dobře. To ale byla bohužel jen ta snadná část. Slovo samotné totiž nestačí. A tady právě přijde řada na tebe, Neville."

"Nejdřív to nejdůležitější: Můžeš nám říct, co ti na celém světě nahání největší strach?" 

Nevillovy rty se pohnuly, nevyšel z nich však ani hlásek. 

"Promiň, Neville, ale nerozuměl jsem ti," prohlásil povzbudivě profesor Lupin. 

Neville se poněkud bezradně rozhlédl, jako by prosil, aby mu někdo pomohl, a pak ze sebe sotva slyšitelným šepotem vymáčkl: "Profesor Snape." 

Téměř všichni se rozesmáli. Dokonce i Neville se omluvně ušklíbl. Profesor Lupin se však tvářil zamyšleně. 

"Profesor Snape... hmmm... Neville, pokud vím, bydlíš u babičky."