Nejste jediní, v přátelství je síla (Fred Weasley, George Weasley)

Problémy

"Pane profesore, kde je profesor lupin?" zajímal se Dean Thomas, zrovna když vcházeli Anne s Jessicou do třídy obrany proti černé magii. 

Byl poslední den před zápasem a hradem již kolovala příslušná atmosféra. Každý byl zvědav jak si Mrzimor proti Nebelvíru povede a šuškání napomáhala i skutečnost, že je Cedric nejlepší kamarád dvojčat.

Ani jedna si nemohla nevšimnout absence jednoho z nejoblíbenějších učitelů na škole. Místo Lupina ten den stál za katedrou Severus Snape a se svým typickým povýšeneckým úšklebkem si měřil všechny ve třídě. Ani svému studentovi neodpověděl a přestože ještě nezvonilo, okřikl všechny, že ještě nesedí ve svých lavicích a neposlouchají.

"Jelikož mi profesor Lupin nezanechal žádné informace o učivu které jste doposud probrali," započal s výukou a s rukami spojenými za zády pochodoval napříč třídou, "což jasně ukazuje na jeho organizační nedostatky, řekneme si dnes něco o vlkodlacích."

"Ale proč dnes Remus nedorazil?" přerušila učitelův výklad Anne a učitel se na ni zlostně otočil.

"Nestalo se mu snad nic, že ne?" přidala se k ní Jessica a vysloužila si za to Snapeovo zavrčení.

"Pan profesor Lupin říkal, že se dnes necítí dobře. Zbytek už není vaše věc, tak jako tak máte dnes mě," otočil se na patě a rychlou chůzí došel zpět ke katedře kde se opět otočil na třídu. "Srážím Nebelvíru dvacet bodů za to že jste mne přerušily, doufám že si do příště rozmyslíte, kdy můžete mluvit, a kdy je lepší mlčet."

V tu chvíli do třídy vtrhl Harry a začal se rychle omlouvat, že přišel pozdě, když v tom si všiml kdo proti němu stojí. Předchozí konverzace se opakovala znovu, přičemž Snape sebral Nebelvíru další body.

Zbytek hodiny dopadl katastrofálně a když konečně zazvonilo všichni se s nepříjemnými poznámkami vyhrnuli ze třídy co nejrychleji mohli. V hlavách jim ležel dvoustránkový úkol o vlkodlacích, který jim Snape do pondělí odpoledne zadal.

Anne s Jessicou zamířily na oběd, když v tom se z postranní chodby vyřítil jejich kamarád Terry a obě je samou radostí objal.

"Vzali mě!" křičel do všech stran a když je pustil, i s koštětem co měl v ruce začal skákat nahoru a dolu. "Jsem ve Famfrpalovém družstvu!"

V tom oběma došel význam jeho slov a jejich tváře se celé rozzářily.

"To je úžasné," chválila ho Jessica a běžela ho znovu obejmout. 

"Proč jsi nám neřekl, přišly bychom ti s Jess fandit na konkurz," řekla Anne, když už je všechny trochu opustilo prvotní nadšení  byli na cestě do Velké síně říct tuto novinu dvěma Mrzimorským studentům.

Jessica sledovala jak se zvíře prodírá hustým deštěm a jeho křídla mizí v dáli daleko od hradu. Sledovala obzor a výhled jí znepřístupňovaly kapky vody.

Kdyby to tehdy věděla, možná by napsala jak moc pro ni znamená. Kdyby to věděla, možná by napsala jak moc ji to mrzí, možná by teď plakala a neusmívala se. Možná by se netěšila na zítřejší zápas, ale raději by byla se sestrou. Ona to ale netušila. A tak se jen s lehkostí víly otočila a vyběhla schovaná pod pláštěnkou do deštivého počasí s hradem na obzoru, netušíc jak se jí za pár dnů obrátí život vzhůru nohama. Netušíc, že ji tato chvíle bude pronásledovat po nocích a ona se jí nebude moct nijak bránit. Bude totiž vědět, že to vše mohla ovlivnit.

"Uvolněte se," poradil třem hráčům Famfrpálu následující den u snídaně Mrzimorský fanoušek. "I když vyhraje ten druhý, nebude to žádná katastrofa."