Zlý sen

Prolog

Krev, strach, zrychlený tep, tajemství, chtíč se probudit. To vše vystihovalo mé spaní plné nočních můj, démonů a slz. 
Zkoušela jsem naprosto cokoliv. Ale jakoby se ty zlé sny staly mnou samotnou. Bála jsem se spát. Bála jsem se byť jen zavřít oči. Nikdy jsem nevěděla, co mě bude čekat. Co mě bude čekat dnes, zítra, natož pozítří či za rok. 
Nejhorší na tom bylo to, že jsem věděla, kdy to začalo. Byl to hrůzný den, na který si vzpomenu kdykoliv a při čemkoliv. 

Červen, 2015
,,Amando, nemůžeš se pořád vymlouvat, že za vše může Daniel!" Okřikl mě táta. Ohlédla jsem se na staršího bratra. Ten si spokojeně chatoval s nějakou holkou na Facebooku a smál se do displeje. 
,,Ale-" ani jsem nedořekla větu, protože jsem ji neměla dál vymyšlenou. Nevěděla jsem, jak argumentovat. Mamka v klidu spala. 
Jeli jsme na dlouho vysněnou dovolenou k moři. Byli jsme v autě sotva třicet minut a už jsem se nudila. Povzdechla jsem si...

A pak se to stalo. Velký náraz a otřes. Slyšela jsem křik. Křičela jsem taky. Hlasitý smyk a poté si už nic nepamatuji. Vzbudila jsem se až v nemocnici na oddělení intenzivní péče. 
Od té doby mám sny, které jsou jako živé a mám pocit, že mě zabíjí. Jako bych měla umřít už zítra.