Zlý sen

9.Kapitola

"A tak jsem se objevila tady" Dopověděla jsem svůj příběh Dannymu, který jen nevěřícně zíral.
"To... Že se stalo? Amando?! Jsi v pohodě? Nemáš jen bujnou představivost?"
"Ty mi snad nevěříš? Co jsem vytrpěla?" Zakřičela jsem na něj. Už mě vážně štve. Co se stane jemu, tak automaticky je pravda. Já tu nebyla čtyři měsíce a hned tohle? Aspoň mohl předstírat že mi trošku věří.
A vůbec... Jak mohly uběhnout čtyři měsíce když to bylo jako jeden týden?! Však to není možné. Co mi řeknete příště? Půjdu jednou spát a probudim se za rok? Jsem vážně naštvaná.
Zvedla jsem se a oddupala po schodech do svého pokoje a bouchla dveřmi. Měla jsem takovou zlost! Mám chuť něco rozbít.
"Jen klid Amando.. To přežiješ" Připadám si jako blázen! Co to se mnou je?
Je neuvěřitelné co se se mnou stalo během čtyř měsíců. Jsem úplně jiná. Když se podívám do zrcadla, vidím jiného člověka. Nevidím Amandu, malou a rozklepanou holku. Vidím holku, co si už něco prožila a chce to ukončit. To všechno... Utrpení i radost. Dar, kterému se říká život.
Sedla jsem si na postel a začala přemýšlet kde se stala chyba.
*************
Tak jak jsem si sedla, tak jsem i vydržela až do večera. Nic jsem nevymyslela, ale dostala jsem hlad a tak jsem sešla do kuchyně. Ani nemám ponětí, jak jsem se tu objevila.
"Omlouvám se." Hleslo za mnou.
"Jo? A za co?" Otočila jsem se od ledničky s jogurtem v ruce. Přešla jsem ke stolu a položila ho. Danny přešel ke mně a obejmul mě. Takhle jsme stáli asi půl hodiny. Chybělo mi to...
*Pohled Dannyho*
Chci jí věřit, ale nejde to. Měl bych jí věřit. Je to moje sestra, která mi věřila i to, že vidím duchy a jiné strašidla. Ta, co mi věřila, že to vše zvládnu, i když jsem neměl žádnou naději. Ale jak jí mám věřit únos? Jak jí mám věřit týrání a psychické potíže? Noční můry má už dlouhodobě a říkala, že to je v pohodě.
"Mám tě rád" Řekl jsem když mě pomalu pouštěla ze svého objetí.

*Pohled Amandy*
Nečekala jsem, že to řekne...
"Taky tě mám ráda" Řekla jsem se slzami v očích a sedla ke stolu se lžičkou v ruce.
Vychutnávala jsem si chuť jogurtu. Nikdy jsem nevěděla, že tam je tolik chutí.
Když jsem si konečně lehla do postele, byla jsem unavená, že by jsem řekla, že rychle usnu. Ale ono nic. Dívala jsem se do stropu a spíše jsem se pořádně zahleděla a začala vidět své noční můry. Kam jsem se jen podívala, všude jsem viděla jen smrt a toho čeho jsem se nejvíce bála. Viděla jsem muže co ke mě mluví. Posadila jsem se a zírala na něj. Něco šeptal. Nešlo mu rozumět. Bylo to pořád dokola a bylo to hlasitěji a hlasitěji.
"Stop! Přestaň! Už dost!" Už jsem to nemohla poslouchat. Vzala jsem polštář a hodila to ta, kde stál. Proletěl přes něj jako by to byl duch. Ten chlap se pouze zasmál. Ten smích se mi vůbec nelíbil.
Rychle jsem si lehla a zavřela oči.
"Je to jen sen... Je to jen sen!!"