Zlý sen

17.Kapitola

*Pohled Amandy*
Už je to den co tu byl Danny a já se ujistila, že je v pořádku.
"Amando, mám pro tebe novinku" Řekla doktorka když si sedla na židli, co stála u stolu naproti mé posteli.
"Jakou?!" Řekla jsem a vykulila oči... Danny přijel nebo...?
"Půjdeš na normální pokoj." Takže se zbavím těch kamer a všeho tady?!
"Normální pokoj?" Musela jsem se zeptat.
"Ano.. Budeš na pokoji s Larou"
"Dobře."
"Sbal si prosím věci a půjdeme do tvého nového pokoje" Kývla jsem a začala balit.
Trička mám, legíny... Taky, spodní prádlo... Mám.. Snad to bude vše.
"Ještě papíry bych zapomněla..."
"Připravena?" Přišla po hodině sestra.
"Snad ano" Usmála jsem se. Sice jdu na jiný pokoj a ne ven, ale aspoň něco... Nebudu sama na tomto pokoji... Nebudu civět věčně do toho nudného stropu.
Vzali jsme tašku a vyšli z pokoje.
"Na, vem si tu tašku a jdi na pokoj 16" Popadla jsem tašku a došla k pokoji a otevřela dveře.
Byly tam dvě postele, dva stoly a jedna oddělená koupelna. Super.
Jedna postel byla přikrytá oblečením... Lary postel. A druhá byla uklizená a nepovlečená.
"Tady máš" Vylekala mě sestřička a podala mi povlečení.
"Děkuji" Hlesla jsem a ona odešla. Byla jsem sama a povlíkala postel.
"Alice ty jsi blbá!" Slyšela jsem z chodby zkrs dveře.
Najednou se dveře otevřeli a v nich stála vysoká bruneta, s oříškovými oči. Byla hubená. Na sobě měla bílé tričko s nápisem 'Problem?' a černé legíny.
"Ahoj, ty budeš Amanda."
"Jo to asi ano" Zasmála jsem se.
"dobře... Jsem Lara. Velkej rebel co tu je za trest. Více méně..." Začala se chechtat.
"Fajn..." Sedla jsem si na postel a dívala se na Laru, která uklízela věci z postele.
"Za co tady jsi?" Zeptala se, když uklidila poslední tílko do šuplíku od komody.
"Já ehm.. No.. Jsem tu-"
"Vidíš snad duchy? Jako já?"
"No tak něco"
Lara se prosadila na postel a sklopila hlavu.
"Každý si myslí, že jsme blázni. Ale blázni jsou ti, co nás tu drží."
Usmála jsem se nad tou myšlenkou vyslovenou nahlas.
"To jsou!" Řekla jsem a rozesmála jsem se tak, že jsem se nemohla nadechnout.
***********
"Holky, večeře!" Slyšeli jsme hlas jak svolává na večeři.
Šli jsme dlouhou uličkou až ke stolům, kde seděly nějaké holky. Šeptaly si a u toho se dívali na mě. Bylo mi to až nepříjemné.
Lara ukázala na místo, kam jsem si měla sednout.
Později si k nám sedla zrzka se zelenýma očima.
"Alice.. Tohle je Amanda... Amando, tohle je Alice" Představila nás Lara.
"Těší mě"
"Mě též"
Seděli jsme a povídaly si. Je to poprvé, co mám kamarádky se stejnými problémy.
K večeři jsme dostaly chleba s nějakým hnusem a u toho jsem jim vyprávěla svůj příběh.
Nemohly věřit svým uším. Pořád chtěly vědět víc a víc.
"A tak jsem zkončila tady" Ukončila jsem svůj dlouhý příběh.
"Ty jo... To bylo ... Super!!" Začaly jsme si povídat o různých věcech, dokud jsme nedošly k pokoji, kde se Alice musela ospojit.
"Tak zítra!"
"Jasně... Zítra"
"čau"
Rozloučily jsme se a i já s Larou jsme došli do pokoje.
"Jdi do sprchy první, musím si ještě zavolat."
********************
Ležela jsem v posteli, kterou pohlcovala tma.
Přemýšlela jsem nad tím, co se dneska stalo. A že není tak špatné tu být.