Zlý sen

3.Kapitola

Probudila jsem se v tmavé místnosti. Ležela jsem připoutaná k posteli. Ruce jsem měla připoutané podél těla. Začala jsem sebou škubat. Snažila jsem se vyvlíknout z provazů.
Nakonec jsem to vzdala a jen tak ležela a zírala do stropu. Byly na něm vyznačeny nějaké znaky... Prohlížela jsem si jeden symbol za druhým. Byla jsem asi u desátého, když se otevřeli dveře.
"Koho pak to tu máme?" Slyšela jsem hlas. Ohlédla jsem se.
Stála tam postava v černém oblečení s maskou.
"Kdo jsi?" Vykoktala jsem ze sebe.
"Jmenuji se Annabeth a mám tě na starosti"
"Na starost? Jsem snad malá?!" Bože.. Je mi snad deset?
"Jo... Hlídám tě, abys nedělala blbosti."
"Jaký blbosti zase sakra?!" Nechápu.
"A proč jsem připoutaná"
"Dobře... Odpoutám tě."
Vzala nůž a rozřízla provaz.
"Co znamenají ty symboly na stropě?!" Je to divný..
"Neptej se pořád! Mám taky něco jiného na práci. Musím jít." Otočila se a zavřela dveře. Běžela jsem rychle za ní, ale zamkla.
Procházela jsem se po pokoji a vymýšlela co dál.
Co se stalo s Dannym... A co se stane se mnou? ... A co s tím má co dělat Christina?
Začala jsem být unavená. Stále jsem měla stejné oblečení. Lehla jsem si na postel a usnula...

"Vstávej!!" Zakřičel na mě nějaký chlap. Bože! Ani vyspat me nenechají.
"Kam jdeme?!" Vzal me za ruku a táhnul mě z pokoje.
"Stůj.." Zastavila jsem se a on mi zavázal oči. Nic jsem neviděla.
Šli jsme klikatou cestou, potom jsem upadla na schodech.
"Dávej pozor! ... Nemehlo.."
"Nejsem nemehlo!" Vykřikla jsem. Vrazil mi pohlavek. Bolelo to.
"Nebuď drzá!" Ten je ale příjemnej. Už mě začíná štvát. Došli jsme do nějaké místnosti. Posadil mě na židli a sundal mi ten hadr z očí.
Seděla jsem v prosklené místnosti. Začala jsem se bát, co přijde. Dívala jsem se na dřevěný stůl. Najednou se otevřeli dveře a vešla nějaká žena.
"Ahoj, jsem doktorka Elizabeth Brownová"
"Je mi fuk kdo jste! Kde to jsem? A proč mě tu držíte? A kde je Danny!?" Vyhrkla jsem na ní otázky. Doufám, že mi na ně taky odpoví.
"Takže.. Je tajné kde jsi a jestli jde o tvého bratra, je v pořádku doma. Nic si nepamatuje a myslí si, že jsi jela na prázdniny ke kamarádce."
"Cože? To mě tu hodláte držet přes měsíc? A stále jste mi neodpověděla na otázku ohledně toho, co se mnou budete dělat.. A-"
"Brzo se dozvíš co budeme s tebou dělat" Skočila mi do řeči.
"Ale-"
"Žádné ale! Už toho mám dost."
"To já taky" Neodpustila jsem si poznámku.
"Odveďte ji a za dvě hodiny ji chci mít v oddělení E" Řekla a zvedla se. Zavřela dveře a mě zase zavázali oči. Proč mi je zavazují? A je to tu..
"Vstávej!" Nemůžou na mě být trošku milý? Aspoň najíst by mi mohli dát. Aspoň chleba. Bůh ví, jak jsem dlouho nejedla.
Dorazili jsme do mého "apartmánu", sundali mi šátek z očí a zavřeli. Na stole bylo jídlo.
"Hele i stůl mi sem dali. Ještě sprchu a něco na čtení by stačilo a nebudu drzá. Už mě štve, že mi neřeknou co se mnou chtějí dělat."
Rychle jsem se dala do jídla. Chleba zmizel jako první. Vodu jsem vypila naposled.
"Už i vězni mají lepší stravu"
Začínala jsem se nudit, tak jsem se rozhodla, že si půjdu lehnout. Co tady jiného mám dělat.
Ležela jsem dost dlouho abych vstala a šla se projít. Moc místa tu sice nebylo, ale aspoň že tak.
"Jdeme" Zakřičela Annabeth. Hrozně jsem se lekla. Zavázala mi oči a vyvedla mě z pokoje.
Když jsme došli na místo, položili mě na lehátko.
"Tak Amando.. Teď se nehýbej" Řekla a zabodla mi jehlu to krku. Začala jsem usínat...