Zlý sen

1.Kapitola

Sedím na zemi v kaluži plné krve. Moje bílé šaty už nejsou úplně bílé a zářivé jako předtím. Jsou z jedné pětiny od krve. Zvednu se a rozhlédnu se kolem sebe. Nic... Jen tma. Jediné světlo dopadá na kaluž krve, ve které stojím. Cítím temnotu, která mě pomalu pohlcuje. Je to nepříjemný pocit.

Rozhodla jsem se, na vlastní pěst vydat se do černé tmy. Kráčela jsem s rukami před sebou abych do něčeho nenarazila.

Cítila jsem se jako slepá a bezmocná. Jsem být zmatená. Začaly mi téct slzy po tvářích.
"Jo Amando... Jen breč. Ukaž jaká jsi citlivka" Řekla jsem si potichu.

Najednou jsem na něco narazila. Hmatala jsem abych poznala co to vlastně je. Dveře! ... Tedy nejsem si stoprocentně jistá, ale nějaká klika tu byla. Mačkala jsem ji a lomcovala s "dveřmi". Naštvala jsem se a kopla do nich. Něco v nich zaznělo a tak jsem vzala za kliku zas. 

Hurá! Otevřela jsem a v místnosti se rozsvítilo. Ohlédla jsem se a spatřila zrezlé, špinavé dveře. Bylo na nich napsáno nepopsatelnou "tekutinou" dá-li se tomu tak říkat... "Pozor na sebe dávej, o nic nezakopávej"
Ha-ha-ha... Jak vtipné. Na zemi nic nebylo. Pouze bílé dlaždice. Cítila jsem, jako by mi něco spadalo na hlavu. Vzhlédla jsem. Zrovna mi tekutina dopadla na čelo. Setřela jsem ji a podívala se na ruku. Krev..

Probudila jsem se na zemi. Ze sklenice co stála na stolku mi kapala na obličej voda. Vstala jsem a utřela zbylou vodu na stolku. Podívala jsem se na hodiny, co vyseli na zdi...
"Šest ráno... Super"
Šla jsem se obléct a udělat snídani i pro Dannyho.  Když jsem si sedla na gauč a sledovala seriál, sešel po schodech Danny.
"Dobré ráno" Řekl rozespale a sedl ke stolu.
"Dobré" Odpověděla jsem a zvedla jsem se a šla pomalu k odchodu.  "Kam jdeš?!" Zakřičel Danny z kuchyně.  "Ven..."  Nazula jsem si boty a zabouchla jsem dveře. Stála jsem na verandu a sledovala ptáky. Byl červenec a tak bylo teplo. Zaklonila jsem hlavu a zavřela oči. Stála jsem tam dlouho, ale pak mě vyrušil něčí hlas..

"Teplo co?" Otevřela jsem oči a před domem stála moje kamarádka. Dlouho jsme se spolu nebavily. Dost mě překvapila.
"Christino!!" Řekla jsem a rozběhla se k ní.
"Ahoj... Ráda tě zas vidím!" Objaly jsme se a daly se do rozhovoru.

Šly jsme do čajovny, kde jsme kecaly několik hodin. Překazilo nám to až když se setmělo a Christina musela domů. I já jsem nakonec šla domů. Moc se mi sice nechtělo, ale v půlce cesty jsem měla divný pocit. Jako by mě někdo sledoval... Zrychlila jsem tedy krok a když jsem vytahovala klíče, něco zalezlo za křoví.

Chtěla jsem být co nejdříve doma.. Zabouchla jsem dveře a rychle zamkla.
"Danny? Jsem doma!" Nic se neozvalo. Šla jsem do pokoje a uklidnila věci do šatny a vzala si na sebe tepláky. Slyšela jsem cvaknutí dveří. Seběhla jsem schody ale Danny nikde.
"Danny?!" Volám a přicházím jeden pokoj za druhým.
Nic... Nikde není. Ale přece nejsem blázen a slyšela jsem i kroky...
Začala jsem se bát...