Zlý sen

20.Kapitola

Slyšela jsem zvuky... Zvuky nemocničních přístrojů. Moje výčka byly těžké, ale i tak jsem bojovala, abych je otevřela.
"Je vzhůru! Josephe! Probudila se!"
Slyšela jsem hlas své matky.
Otevřela jsem oči a uviděla matku i otce s Dannym.
"C..." Nadechla jsem se.
"Co se stalo?" Vydala jsem ze sebe chraplavým hlasem.
"Měli jsme autonehodu a-"
"Catherine, jdu říct, že se probudila."
"Dobře miláčku" Odpověděla mamka a dala pusu taťkovi.
"Takže... Měli jsme autonehodu a všichni jsme přežili a tys... Upadla do kómatu."
"Byla jsi v něm deset měsíců." Dodal Danny.
"Doktor už jde." Přišel taťka.
"Jak se máš?"
"Nevím" Bylo to moc otázek na mě.
"Dobrý večer" Přišel starší muž v bílém.
"Dobrý" Odpověděli všichni jednohlasně.
"Tak... Amanda se nám probudila. No sláva! Tak se na tebe podíváme."
Vzal baterku a zasvítil mi do očí a něco si zapisoval.
Potom se podíval na přístroje a zaznělo jen malé brblání.
"Takže Amando... Teď ještě odpočívej. Brzy se na tebe kouknu a ... Vy máte tak deset minut a pak ji prosím opusťte. Musí odpočívat"
Mamka kývla a sedla si vedle mě.
Všichni jsme si povídali.
Uběhlo to rychle a pak už museli jít. Zamávala jsem jim a byla unavená. Na to že jsem spala deset měsíců.

Všechno jsem si pamatovala. Ten zlý sen. Ale všechno je za mnou a já teď prožiju život o kterým se mi nezdálo. Přesný opak... Mé noční můry...