Zlý sen

16. Kapitola

*Pohled Dannyho*
Rozhodl jsem se...
Půjdu za ní.
Sbalil jsem si věci a vydal se na vlak. Sluchátka v uších jsou pro mě samozřejmost. Vnímám metal a u toho kráčím ulicemi a než si uvědomím, že jsem nechal dárek pro Amandu. Koupil jsem jí tričko s nápisem "Problem?!". No... Přinesu jí ho příště. Konečně dovolili návštěvy takže se nic neděje.
Sedl jsem si na lavičku a čekal až přijede vlak.
Dlouho jsem nečekal a už jsem seděl v kupé a vlak se rozjel.

*Pohled Amandy*
Bylo mi sděleno, že mám povolené návštěvy a že to bylo sděleno i mému bratrovi.
Moc nečekám, že Danny přijede. Taky proč? Za takovým bláznem. Pff..
Docela se toho i bojím. Kdyby přijel... A zase odjel. Co budu dělat ty týdny co bude několik kilometrů ode mě?
Sedím na židli a píšu na papír to, co se mi zrovna honí hlavou. Myšlenky sepisuji do bodů. Přemýšlím, že napíšu příběh. Abych se vypsala ze všech myšlenek a utrpení. Bude o holce, která zažívá to co já.
Nebo.. Ještě popřemýšlím...

*Pohled Dannyho*
Stál jsem u sestry, která mi vypisovala, co bych jí měl přivést.
Stejně mi Amanda nadiktuje něco jiného.
"Tak.. Tady to máš. Pokoj číslo..." Zadívala se do papíru.
"Devatenáct"
"Díky" Řekl jsem a odešel hledat Amandin pokoj.
13,14,15... 19!
Otevřel jsem dveře a viděl Amandu sedět u stolu s tužkou v ruce sepisujíc něco na papír.
"Amando?" Seděla tam sklesle. Skoro jsem ji nepoznal.

*Pohled Amandy*
"Amando?" Slyšela jsem známý hlas.
"D-Danny?!" Vykoktala jsem ze sebe. Nemohla jsem věřit, že ho ještě někdy uvidím. Zvedla jsem se ze židle a belhala se k němu.
"Ahoj" Obejmula jsem ho. Byla jsem tak ráda že ho zase vidím.
"Ahoj" Stáli jsme tam v objetí dokud se mi nezatočila hlava a tak jsme si sedli na postel a začali jsme konverzaci.
Povídali jsme si dlouhou dobu. Nikdy mi nebylo lépe. Myslela jsem si, že na mě zapomněl, nebo mě nebude chtít vidět. Mýlila jsem se. Jsem ráda že ho mám.
"A co bys dál chtěla přivést?" Ptal se když byl skoro na odchodu.
"Hygienu, oblečení a nějaké knihy." Usmála jsem se po dlouhé době. Divím se, že to ještě umím.
"Dobře, přivezu ti to" Usmál se a obejmul mě na rozloučenou.
"Ahoj"
"Čau" Poslední slovo co jsem od něj slyšela a pak zavřel dveře od pokoje.

*Pohled Dannyho*
Odcházel jsem s pocitem, že je to s ní lepší. Smála se... Povídali jsme si jako ještě nikdy.
Měl jsem naplánováno, že se stavím za tři dny a přivezu jí potřebné věci.
Když jsem odcházel, viděl jsem jak se usmívá. Malá blondýnka, vyhublá a s kruhy pod očima ale dokázala, že je jí fajn. I když to jen hrála. Nechtěla zkazit tuhle chvilku a já byl rád, že jsem ji po dlouhé době mohl zase vidět.