Našel jsem tě...(skz)

2

,, No a tak tahle vypadá naše škola."

Upřímně to tu bylo větší, něž jsem z prvu předpokládal.

,, Je to tu hezké."

,, Co jo, ale co je třešnička na dortu? Máme tu poživatelné obědy."

Zakryl jsem si rukou pusu.

,, To není možný?! Mám pocit, že tohle budu moje oblíbená škola."

Šli jsme zpátky ke skříňkám, protože už mělo zvonit.

,, Hele Felixi, já už půjdu, sejdeme se ve třídě."

Na chodbě jsem nakonec zůstal sám. Teda to jsem si myslel.

Zavřel jsem skříňku a otočil se, že už půjdu, ale to bych neměl být zastaven.
Byl jsem přiražen na skříňku a uvězněn mezi svalnatými rucemi.

Úplně se mi zastavil dech. Znovu jsem hleděl do těch očí. Tváří v tvář jemu. Znovu jsem se cítil zvláště.

,, P-potřebuješ něco?"

Neodpovídal.

Navázal se mnou hluboký oční kontakt. Měl jsem pocit, že se utopí v těch jeho očích. V jednu chvíli viděl, jak v nich rudě zablesklo. Vypadal, jakoby to co bylo přede mnou nebyl člověk, nýbrž člověk z jiné planety. Jeho tvář úplně vábila k doteku. Pomalu jsem natáhl ruku k jeho obličeji, aniž by jeden z nás přerušil oční kontakt a pohladil ho dlaní po tváři. V tu chvíli, jakoby mi něco radilo to udělat.

*Crrrrr

Zazvonil zvonek a já se konečně vzpamatoval z toho transu. Zbrkle jsem odtáhl svojí ruku od jeho obličeje a přerušil oční kontakt.

,, N-no já už  bud-budu muset jít do t-třídy."

Podlezl jsem pod jeho rukami a myslel, že už mě nechá. Ano, myslel.

Místo toho mě znovu přirazil na skříňku.Moje ruce mi uvěznil nad hlavou, tak abych mu už neutekl.

,, Nikam nejdeš."

Měl jsem strach. Poprvé na mě promluvil velmi dominantním hlasem, pod kterým  se mi málem podlomily kolena.

Co to se mnou je?

Najednou jsem se přestával bát. znovu s ním navázal oční kontakt.

Přechytil si mě tak, že mi ruce držel jen jednou. Tou druhou mi přejel po tvářit, jako já před chvílí. Mojí tvář vzal do ruky a palcem přejel přes rty. Myslím, že tohle není úplně normální a dokonce by to někomu vadilo, ale..... mně to nevadí a dokonce mi to příde i..... příjemné.

Z mé tváře přejel až ke krku. Ten mi lehce pohladil a potom jsem cítil, jak se mi něco ostrého zabořilo do krku. Poslední, co jsem viděl rudé oči.

,, Huh?!"

Rychle jsem otevřel oči a koukal zmateně kolem sebe. Když jsem se zorientoval,  tak jsem zjistil, že sedím na zemi opřený o skříňky. Byla asi ještě hodina.

Rychle jsem se sebral, párkrát zavrávoral a utíkal do třídy.
Zaklepal jsem a s pozváním jsem vešel.

,, Felixi, kde jsi byl?"

,, Heh-"

Teď vymyslet nějakou dobrou výmluvu, ale co? Mám jí říct ,Omlouvám se paní učitelko, ale  byl jsem uvězněn u skříní, kde jsem čelil velmi intimnímu očnímu kontaktu a potom jsem se ocitl na zemi a netuším jak?'