Našel jsem tě...(skz)

6

Felix pov:

Chan odešel z pokoje a mě tady nechal samotného. Okej. Nacházím se samotný v pokoji Chana, kterého jsem dneska ráno poprvé viděl a který mi zachránil krk. Netuším, jak bych to měl pojmout. Já nevím...... není tohle všechno moc narychlo?
Neříkám, že se mi to nelíbí, ale je to takové zvláštní, až bych řekl, jak z nějaké pohádky.

Asi bych měl vypadnout. Už se setmělo a já bych měl být doma. Co by na to řekla máma, kdyby mě přišla zkontrolovat do pokoje a já tam nebyl? Posadil jsem se a nohama se dotkl země. Ponožky mám, naštěstí. Je to vlastně jedná z mála věcí co mi zbyly. Ještě mám svoje trencle, teda myslím.

Je to divný se probudit nejdřív bez oblečení a potom s ním. Ale co je opravdu zvláštní, ta vůně. Oblečení, ve kterém se momentálně nacházím neskutečně krásně voní. Budu se jich nikdy muset zeptat, co používají za prací prášek, protože bych tu vůni mohl šňupat dlouho, hodně dlouho.

Pomalu jsem se postavil, aby se náhodou neopakovala situace kvůli nízkému tlaku. Než ale vypadnu jsem se rozhodl, že to tady trošku prošmejdím.

Chan tu měl velkou skříň na které měl nalepené různé fotky a nějaké symboly. Většina těch fotek byla s Changbinem, Hyunjinem, Minhem a s ním. Bylo to hezký. Očividně se znají dlouho. Potom byla jedna fotka, kde tu byl jeden klučina, kterého objímal Hyunjin. Asi to bude ten Jeonjin, o kterém mluvil Hyunjin. Možná to je jeho soulmate taky nebo jenom přítel. Ale pochybuji, že by to byli jenom kamarádi, když o něm mluvil se souvislostí s ,, Mycím gelem,, .

Rozhlédl jsem se dál po pokoji. Byla tu velká postel, na které jsem předchvilkou ležel vedle ní noční stolek a potom skříňka. Vím, že to je hodně vlezlý, ale stejně jsem se tam koukl.

První šuplík byl z poloviny prázdný a nacházeli se v něm boxerky. Ok, tak to jsem nemusel vidět.

Druhý šuplík byli ponožky.

A v třetím šuplíku bylo něco, co jsem asi neměl vidět. Byly tam pouta, škrabka a izolepa.

Rychle jsem zavřel šuplík a pro jistotu se rozhlédl, jestli mě někdo nepozoruje. Vzduch byl čistý.

Chan se asi po večerech nenudí.

Myslím, že je pravý čas odejít.

Otevřel jsem dveře od pokoje a vyšel na chodbu. Na konci chodby byl pokoj, který měl na dveřích Dwakie.

Šel jsem chodbou a po pravé straně byla koupelna a naproti ní byly dveře, na kterých bylo napsáno DramaQueen. Potom jsem se zamyslel. Vždyť tu jsou jenom tři pokoje, kde je čtvrtý? Bydlí tady 4 lidi nebo spíš bytosti, ale mají jenom tři pokoje?

Dál jsem šel chodbou, než jsem uviděl schody. Po nich jsem jsem sešel opatrně dolů a došel do kuchyně. V kuchyni se nacházel ten kluk, který byl na té fotce, kde ho Hyunjin objímal.

,, Ahoj."

Pozdravil mě mile.

,, Ahoj."

,, Ty musíš být Felix, moc rád tě poznávám."

Došel ke mně a objal mě.

Byl jsem celkem zaskočený. Zaprvé, jak ví jak se jmenuju? Zadruhé, nejsem zvyklí na objímání. Ale přesto jsem mu objetí oplatil. Když se odtáhl zase na mě spustil.

,, Já jsem Jeonjin. Jsem Hyuna soulmate. Ty předpokládám, že Chanova soulmate."

Přikývl jsem.

,, Nemusíš se stydět, chovej se jako doma. Upřímně, když tě Chan přinesl v náruči celého pobitého, tak jsem se bál. Ale už vypadáš o mnoho lépe."

,, Taky se tak cítím. "

,, To je dobře."

,, Jenom.. měl bych jednu otázku."

,, Ptej se na co chceš."

,, Co je to soulmate?"

,, To je vlastně tvoje spřízněné duše. Mají to takhle jenom vlkodlaci. Každý vlk má svojí soulmate. Netuším, jak bych to měl vysvětlit, ale seš pro Chana teď ta nejdůležitější věc a on pro tebe. Jste k sobě vázáni kouzlem a vzájemně se přitahujete. Není to romantické?"

Vypískl úplným nadšením.

,, Kouzlem?"

,, Ano. Netuším, jak to funguje. Tohle zasahuje až  do dávné minulosti."

,, Aha."

,, Nedal by sis něco? Dělám si kakao."

,, To miluju."

,, Super! Konečně někdo není kofeinový závislák."

Potom co nám udělal Jeonjin oboum kakao jsme si sedli na pohovku a povídali si. Povídali jsme si opravdu dlouho. Jeonjinem jsme si opravdu sedli. Povídal mi o spoustu trapasech, který za tu dobu, co s nimi byl zažil.

,,Se těž se, až bude zatmění Měsíce."

,, Proč?"

,, Vezmu to od začátku. O úplňku se vlkodlakům zbystří všechny smysly. A pud se rozmnožovat je velmi silný."

,, Takže mi chceš říct, že, každý vlkodlak je o úplňku... nadržený?"

,, Jop. Ale jenom ten, kdo má soulmate. Hyunjin každý úplněk chodí s ostatními na lov, ale každý z něho cítí tu touhu, že by byl radši u mě."

,, Tak proč s tebou není?"

,, Protože řekl, že dokud bude Chan sám, bude mu dělat aspoň chvíli společnost, ať ho neposedne pocit samoty. Naštěstí teď už má Chan tebe a Hyunjin už se nebude muset přemlouvat."

,, A co Minho?"

,, Na to by ses měl zeptat Bina, ten on tom ví víc. Ale tohle je úplněk. Ten působí na vlky."

,, Takže zatmění má vliv na mě?"

,, Přesně tak. Ale je to hodně silný. Pociťuješ to už skoro 2 týdny předem. Řeknu ti, že to je hodně těžký čas, jak pro mě, tak i pro Hyuna."

Nad tím se pozasmál.

Nad tím jsem se taky pousmál a koukl se z okna.

,, Ježíši, já bych měl být už dávno doma. Budu muset jít."

Ale v pohybu mě zastavila Jeonjina ruka.

,, Nechoď Felixi. Je pozdě a Chanovi budeš chybět. Navíc se potřebuješ pořádně uzdravit a první noc co jste se našli by jste měli spát spolu."

,, Ale, co když mě tu nechce?"

,, Kdyby tě nechtěl, tak na sobě nemáš jeho oblečení a nebyl bys v jeho pokoji."

,, Vážně?"

,, Do jeho postele je přísně vstup zakázán. To že tě tam odnesl sám, tak tě tam chtěl. Myslím si, že si pro tebe přijde až půjde spát."

,,Tak dobře."

Doufám, že si mamka nevšimne, že nejsem doma. Třeba bude, tak unavená, že jí to ani nenapadne.

S Jeonjinem jsem si povídali ještě dlouho, jakoby jsme měli pořád o čem se bavit. Já už na sobě pociťoval únavu. Chtělo se mi spát, ale zase jsme si chtěl Jeonjinem povídat. Ten na tom vypadal úplně stejně.

Najednou jsem slyšel kroky, jak někdo jde po schodech.

Přišel Chan s Hyunjinem.

,, Tak jdeme spinkat vy dvě kvočny."

Byl jsem už v polospánku, ale chtěl jsem vstát a jít po svých, ale ani jsem neměl možnost tohle uskutečnit.

Chan mě vzal do náruče.

,, Nenamáhej se a spi."

,, Hmm~."

Na nic jsem se nezmohl.