Našel jsem tě...(skz)

14

Minho pov:

Hned při příchodu jsem se Jisunga krásně ujal a zavedl ho do mého pokoje.

,, Tohle je můj pokoj." Rozhlížel se než se pohledem zastavil na mojí posteli.
Vím přesně, co si myslí.

,, Hádám, co si teďka říkáš. Jaktože má v pokoji postel, když upíři nespí? Ale spí."

,, Takže vy víte že vím, že jste-"

,, Samozřejmě, víme to už od samého začátku, když ses o to začal zajímat. Byl si tak nápadný, až to bolelo se na to koukat. Ale zároveň musím uznat, že seš chytrý a vynalézavý. Ten nápad s vlčím omějem byl geniální. Řekni, myslel sis, že jsem taky vlkodlak?"

,, Ne, na to jsi byl až moc odlišný."

Přistoupil jsem k němu blíž a on popošel o trochu dál.

,, Tak to mi řekni, co je na mně tak odlišné?"

Pomalu jsem se k němu kráčel a on couval. Byl nervózní.

,, N-no..."

Poslední krok do předu a jeho do zadu a spadl na postel. Využil jsem situace a bleskovou rychlostí  se přemístil nad něj. Jeho srdce bušil o sto šest.

,, Pověz, jsem strašně zvědavý."
Pohladil jsem ho po hlavě.

,, J-jsi bledší, tvoje oči mění barvu na karamelovou a černou, myslel jsem, že nosíš kontaktní čočky, ale potom mi došlo, proč to tak je. Když máš hlad, tak máš tmavší oči a vypadáš celkově takový unavený. Taky nikdy nejíš na obědě, když už máš jídlo, tak tím krmíš ostatní."

Tohle stvoření je dost všímavé, nikdy by mě nenapadlo, že jsem tak nápadný.

,, Taky patříš k nejlepším sportovcům na naší škole, nikdy se nazadýcháš z běhu, máš rychlé reflexi a dost velkou sílu. Došlo mi to, když jsi ze srandy prasknul baskedbalový míč v jedné ruce."

Na to si vzpomínám, vsadili jsme se s Hyunjinem, kdo koho uvede dřív do průšvihu. Prasklý míč jsem svedl na něj a on byl po škole. Myslel jsem, že mě nikdo nevidí. Ale opak byl pravdou očividně.

,, Smekám klobouk Jisungie."

Přiblížil jsem se k jeho obličeji a nasadil úšklebek, Jisung je roztomilý, když je v rozpacích.

,, Když už mě máš tak nakoukaného a víš o mně něco, já o tobě moc nevím. Myslím, že je čas na to to změnit."

,, A- a co chceš vědět?"

,, Všechno"

Vypadal, že přemýšlý co odpovědět, ale nakonec se rozmluvil.

,, Žiju s mojí mámou, nemám sourozence, chodím na stejnou školu jeko ty, jsem introvert, mám rád fantasy a má oblíbená barva jsou všechny."

Dokončil svůj monolog a jsem cítil, že už není tak nervózní. Jeho srdce už bylo v klidu.

Posadil jsem se vedle něj a konečně ho nechal normálně dýchat. On se taky posadil a koukl na mě.

,, Víš Jisungie, jseš strašně roztomilý. "

Stačí malý kompliment a hned se červená.

Vypadal, že má chuť na něco se zeptat,  tak jsem se rozhodl to dlouho neprodlužovat.

,, Jen se ptej brouku."

,, Takže je Chan a Felix..."

,, Jsou to spřízněné duše."

,, A to máte všichni své spřízněné duše?"

,, Hyunjin ano, má Jeongina, Chan má teď Felixe, jinak nevím, jestli se nikdy někdo ujme našeho prasátka."

,, Myslíš Changbina?"

,, Nebylo to jasné?"

,, ... A- a ty?"

,, Ne, jsem upír samotář." Slyšel jsem, jak mu poskočilo srdce.

Pohled přemístil do svého klína a začal si okusovat svoje rtíky.

,, Ptej se dál."

,, C-co?" Vyhlédl zmateně hlavu.

,, Je na tobě vidět, že máš plno otázek, tak se ptej, třeba ti na ně odpovím."

,, ... "

___________________________________

Že bychom rozpohybovali tento starý příběh? Uvidíme. Pokusím se o nějakou aktivitu. Doufám, že se vám kapitola líbila, i když dneska to nebylo nic moc.

Mucq💜