Přeměněný (drarry) [DOKONČENO]

2.

Proč je tu taková tma? Kdo zhasl? Zvedl jsem se z lehu na tvrdé podlaze a rozhlížel se, kam jen jsem dohlédl. "Pansy?.... Blaisi?.... Hej! Jste tu!" otázal jsem se do tmy a mhouřil do ní očima. Nic rozeznatelného lidské bytosti jsem však nespatřil. Vypadá to, že už se ani nenacházím ve vlaku. Kde jsem? "Hej! Je tu někdo?!" zařval jsem. "Tss, pitomý dětska." Dělat si takhle z prefekta prdel... já jim dám. "Tohle vám nedaruju." zavrčel jsem tentokrát pro sebe a sáhl si pro hůlku do zadní kapsy. Nebyla tam. Zděšeně jsem se tím směrem otočil, ač jsem se nedokázal pořádně vidět. Začal jsem si prohmatávat celé tělo. Nikde nebyla. Svezl jsem se na všechny čtyři a začal nervózně prohledávat podlahu.

Něco kousek ode mě zavrčelo. Celý jsem ztuhl a zůstal v krkolomný poloze na všech čtyřech. Co to je? Odvážil jsem se po delší době pootočit hlavu za zvukem, avšak nic jsem neviděl. Nic tam nebylo a já přísahám, že jsem to slyšel. Ten zvuk se náhle ozval z druhé stray. Prudce jsem tím směrem otočil hlavu a hlasitě vyjek. Spatřil jsem obrovskou siluetu. Mé tělo se začalo nekontrolovatelně třást až jsem přepadl na záda. Srdce jsem slyšel až v uších a připadalo mi, jako by mělo každou chvíli vysokočit z hrudi. Prudce jsem oddechoval a sledoval mohutného tvora co se pomalu přibližoval ke mě. Co je to za tvora? Nepoznávám ho. Řekl bych, že je to hypogryf, ale tělo je moc malé, že by mladě? Nebo ne? Tak co to je? Drak to taky není... nebo snad je? Bože jen to ne.

"C-co si zač?" hlas mi přeskakoval jak jsem se bezrozmyslu zeptal. U Salazara, Draco! Jestli je to zvíře tak ti určitě odpoví! Si fakt génius! "Drrracooo~" otřásl jsem se. Takový strach jsem nikdy neměl. Tvor skutečně promluvil. Jeho hlasem mi projel silný mráz po zádech a zkoprněl jsem. Tvor se nacházel v mé těsně blízkosti. Strachy o život jsem skoro nedýchal. Vyděšeně jsem kňoural a snažil se pomalu šourat po podlaze co nejdál od něj. Bohužel mi tuto činnost nedovolil. Silnou rukou mě chytil za nohu a přitáhl si mě blíž. Neodvážil jsem se na něj pohlédnout. Cítil jsem jak mi dýchá do obličeje. Mé víčka však byla pevně semknutá. "Drrracooo~ pomoooc miii~" zašeptal tvor. Tónem z hlasu mě donutil otevřít víčka. Byl zoufalý. Předemnou se objevily dvě obrovské zelené oči co na mě hleděli jen pár centimetrů od mého obličeje. Netuším koho to jsou oči, ale nikdy jsem takové neviděl. Jejich bělmo chybělo, byli celé zelené a zornice zúžené jen do tenkých štěrbyn. V té tmě vypadali jako by svítily.

Hlas byl však o něco vlídnější, ale pohled přímo do jeho oči, ať to byl kdokoli, mi nahnal ještě větší hrůzu. Nemohl jsem se však ani hnout, stále mě držel. "Díííky, že mi pomůžeššš~" zahřměl a aniž bych to dokázal zaznamenat, prudce se mi zakousl do krku. Vydal jsem ze sebe hlasitý a bolestivý výkřik. Slzy mi tekly proudem a se vší silou jsem do tvora bušil, aby přestal. On se však na mě ještě víc přimáčkl. "Nee! P-pusť mě! Nech-nechmě!"

"... Draco!"
"Pusť mě!"
"Draco! Vzbuď se!"

~

"Draco! No sláva! Už jsme tady." usmívala se na mě najednou Pansy. Rozhlédl jsem se kde se nacházím. Jsem opět v kupé. Vlak stále jede, ale díky ubíhající krajině poznávám, že jsme blízko Prasinek. Rukou jsem si zděšeně začal prohmatávat krk, něco tam bylo. "Pans, dej mi zrcadlo! Hned!" vyštěkl jsem na ní a volnou ruku k ní napřáhl. "Jsi v pořádku?" zeptala se ustaraně, ale začala se hrabat v kufru. "Samozřejmě! Proč bych nebyl!" zavrčel jsem podrážděně a vyrval ji zrcadlo z ruky. Hned jsem si začal krk prohlížet. Ah, pravda. Zapomněl jsem, že tam je piha. Jak jsem si mohl myslet, že je to kousanec? Vždyť je tak maličká.

"No, než jsem tě vzbudila, dost si sebou házel a dokonce si vykřikl..." ztuhl jsem. Pomyšlení na tu noční můru mi naskakovala husí kůže. Ehh, už to nechci nikdy zažít. Fuj. A ten hlas. Celý ten tvor. Jenže ten hlas... sakra, už jsem ho někde slyšel. Jenže kde? "Jsem v pohodě, nestarej se."

Přešel jsem ke kufru a vytáhl si školní hábit. Radši to nebudu řešit... byl to přece jen hloupý sen.

711 slov