Přeměněný (drarry) [DOKONČENO]

6.

"Pane Malfoyi? Jste v pořádku? Jak se cítíte?" se zamrkáním jsem odlepil těžká víčka a sledoval Pomfreyovou, co si mě ustaraně prohlíží. Nacházel jsem se na jednom z lůžek na ošetřovně.

"Kde je Harry?" rozhlížel jsem se a nechápal, proč doufám, že zahlédnu Pottera.

Proč ho a chci vidět? A od kdy mu říkám Harry? Nedává mi to smysl.

Pomfreyová se na mě vyjeveně podívala a odešla kousek ode mě, kde se nacházelo několik profesorů, kterých jsem si do teď nevšiml.

"Co s ním, Horacio? Protilátku na nápoj lásky dostal. Jak to, že pořád blouzní po panu Potterovi. Všichni dobře ví, že kdyby za tím nebyl lektvar, nikdy by k němu neměl takové sympatie." pronesla Pomfreyová ustaraně, ale to už jsem ji neposlouchal. Zvedl jsem se z lůžka, odhodlán najít Harryho.

U Salazara, Draco! Stůj ty pitomče! Nech se vyléčit! Proč bys chodil za Potterem?

Protože ho miluju.

Ne nemiluješ! Jsi omámen nápojem lásky! Lehni si na to lůžko!

Nechci!

"Pane Malfoyi! Vraťte se!" zařvala Pomfreyová, ale já ji ignoroval a hnal se chodbami jako pomatený. Nevěděl jsem kolik je hodin, ale napadlo mě, že by mohlo být okolo oběda. Vtrhl jsem do Velké síně a měl pravdu. Několik zvědavců ke mě zdvihlo zrak, ale ne na dlouho. Od zmijozelského stolu jsem slyšel Pansy jak na mě mává a vyzívá mě, abych si k ní sedl. Odvrátil jsem od ní pohled a broudil očima po tom nebelvírském. Hledal jsem černé rozcuchané vlasy. S povzdechem jsem dřív našel Weasleyho, ale naštěstí hned u něj byl on. Rozešel jsem se tím směrem a cítil jak na mě hledí čím dál víc očí a hluk okolo slábne. Bylo mi to jedno, má láska byla přímo předemnou a já se nehodlal tak lehce vzdát.

"Harry, proč nám neřekneš co ti je? Pomůžem ti."
"Mě nemůžete pomoct a..." stočil na mě hlavu. "Malfoyi? Co to děláš?" zeptal se zaraženě. Sedl jsem si mu na klín a pevně ho obejmul. Přistál jsem se mu na krk a začal mu dělat znaměnka lásky.
"Malfoyi!"

Kurva, Draco! Slez z něj!

Ne! Já ho miluju.

Nemiluješ! Kolikrát ti to mám říkat?! Je to kvůli tomu lektvaru!

Není, já ho miluju!

"Slez z něj, Malfoyi!" zařval někdo z dálky. Můj mozek byl obklopen mlhou, ve které byl rozeznatelný jediný objekt mého zájmu. "Harry~" zvedl jsem hlavu z jeho krku a mohl tak spatřit andělskou tvář co se na mě mračila. "Tak to by stačilo, Malfoyi! Jdeš na ošetř-" nestihl dořict a prudce jsem si přivlastnil jeho měkké rty. Uslyšel jsem cvaknutí a problesklé světlo. Na chvíli jsem se tím směrem podíval a mohl tak spatřit nějakého malého nebelvírského kluka co řekl "Paráda"

"Malf-" pokrčil jsem nad tím rameny a opět se přitiskl k Harrymu. "Coline! Teď nefoť!" řval někdo okolo nás, netuším kdo, byl tu všude takový rachot, že jsem se raději soustředil na rty a tělo mého vyvoleného. Který se, nechápu proč, stále víc a víc vzpíral všemu co jsem udělal.

Proč asi, Draco? Asi to taky nemá rád? Jsem sebou tak znechucen! Líbat kluka, a ještě k tomu Pottera.

Ale kdeže. Líbat ho je to nejúžasnější co jsem kdy udělal.

Odvolej to!

Nikdy!

"Tak to by stačilo, mdloby na tebe!" ozvalo se hlasitě a náhle se mi setmělo před očima.

544 slov