Přeměněný (drarry) [DOKONČENO]

24.

"Vidíš co se stalo? Nemám ho ráda, ale tohle je moc..."

"... měl si ho nějak přesvědčit..."

Co se děje...

"Já vím, ale-"

"Proč se vůbec rozčiluju! Není to moje věc a stejně... jestli ho skutečně miluješ, měl si ho ochránit! Podívej se na něj! Koukni na sebe!"

Hlasy? Čí jsou...

"Vidím nás! Vím to! Samozřejmě, že jsem tohle nechtěl, ale..."

Co se stalo? Co to říkají...

"Ale? Ale! Pouze si ho sledoval! Nic si pořádně neudělal a teď se ti kvůli němu stalo tohle!"

Kdo to sakra křičí?! Bolí mě z toho hlava!

"Ticho! Probouzí se... Draco? Jak ti je?"

Vyvalil jsem prudce oči, když se mě někdo dotkl a silně jsem sebou škubl. Ne, už ne! Já nechci už cítit ten spalující pocit. Nechci se spálit! Já...

"Pottere?" zamrkal jsem zmateně. Pohled mi sklouzl na druhou osobu v potemělé místnosti.
"Grangerová?" vydechl jsem znovu. Jako problesknutím, jsem si náhle vzpomněl co se stalo. To ona mě vlastně našla. Její výraz se ale dost liší od toho, kterým mě propaluje teď.

"Ty jeden! Koukni cos pove-"
"Díky..." přerušil jsem ji téměř bezhlasně a na chvíli jsem sklopil zrak k zemi. Úplně jsem ji tím zarazil, vůbec neměla slov. Pak zamrkala a přešlápla na místě. "Cože?" zeptala se zamračeně.

"Měla si pravdu... a ty taky Pottere." přiznával jsem, ač se mi to zatraceně příčilo. Tou bolestí mi to došlo. Když mě Pansyiny doteky nesnesitelně spalovaly, jsem si to uvědomil. To, co mi říkali musí být pravda. Nemůžu být s nikým jiným. Tohle není normální. Pohlédl jsem na Pottera a uviděl totožné spálené rány jako mám já. Jsou úplně na stejných místech a úplně stejně spálené. Dlaně má, stejně jako já, obvázané a na ostatních ranách je nanesená mastička z Třemdavy. Podíval jsem se na sebe a uvědomil si, že mě někdo musel obléknout, ale mé oblečení to nebylo. Bylo mi teď jedno, že vypadám jako prach obyčejný mudla. Rozhlédl jsem se kolem a mírně se zamračil. Tohle nejsou Bradavice.

"Kde to jsme?" zeptal jsem se, když jsem sám nedokázal přijít na to, kde se to vlastně nacházím. Nepřipadá mi to ani jako ta záhadná komnata, kam mě Potter vzal předtím. Ani jeden mi ale neodpověděl. Grangerová ode mě odvrátila pohled a přikrčila se k Potterovi.

"Všechno máte tady." ukázala na menší batoh co si sundala ze zad. "Stavila jsem se v kuchyni pro nějaký jídlo, máte tam oblečení navíc a různé věci co by jste mohli potřebovat. Kdyby to s tebou bylo zlí, Harry. Tamhle jsem vyčarovala řetěz-"
"Vyrvu ho ze zdi." přerušil ji podmračeně hledící na zmíněný řetěz. "Myslíš si, že jsem na tvou sílu nemyslela? Je začarovaný, i ta zeď. Udrží tě... tak já jdu, hodně štěstí, Harry. V neděli se vrátím a kdyby se stalo cokoli, dej mi ihned vědět!" pohlédla na mě přísně. Propálila mě ještě pohledem a zmizela za dřevěnými dveřmi.

"Co to znamená?" zeptal jsem se Pottera zamračeně. Jsem z toho ještě víc zmatený, než předtím.
"To znamená, že jsme tady do neděle zavřený, Draco." otočil se na mě a propálil mě zeleným pohledem. Přijde mi bez těch brýlí trochu jiný. "Proč nemáš brýle?" byla to otázka, na kterou jsem se chtěl zeptat už dřív, ale zapomněl jsem na to. "Už je nepotřebuji. Ne, po prvním úplňku. Nosil jsem je jen ze zvyku a aby to nebylo divný, že na jednou vidím dobře." vysvětlil, zvedl se z dřevěné podlahy vzal batoh a postavil ho na stůl. Cestou dost kulhal. Cítil jsem tu bolest taky. Bolest všech těch popálenin. Jak může chodit? Já se sotva hnu.

"Kde to teda jsme?" zeptal jsem se znovu a čekal na odpověď.
"V Chroptící chýši-"
"Cože?!" vykulil jsem na něj zděšeně oči a škubl sebou až jsem zakňučel bolestí.
"Uklidni se, prosím tě. Je to jen obyčejný dům." otočil se na mě Potter pobaveně. Vzhlédl jsem na něj a nevěřícně se zamračil. "Co? To ti nevěřím. Lidi o tomhle místě říkají, že-"
"Pamatuješ si profesora Lupina?" zarazil mě a přesunul se opět na zem přede mě. "Ten vlkodlak? Co s ním?" zeptal jsem se a nějak mi nedávalo smysl, co má ten zablešenec společného s tímhle hrůzným místem.

"Jo, přesně ten. Tak za dob kdy on studoval v Bradavicích, využíval tenhle dům, úplněk co úplněk, ke svým přeměnám a vesničané tak slyšeli jeho řev a báli se sem přiblížit. Brumbál pro ochranu vesničanů i Remuse, podporoval jejich obavy. Vlastně jak jsem si na něj nedávno vzpomněl, mě napadlo, že bychom tu mohli být taky zavření, aby jsme nikomu neublížili." dořekl svůj dlouhý monolog a zakousl se do jablka co si vzal sebou z batohu. "Na, slyšel jsem, že si taky nebyl na večeři." hodil mi taky jedno a jak jsem ho chytil, sikl jsem mírnou bolestí.

"Já tu ale být nemusím, ne?"
"Proč myslíš?" otázal se zamyšleně.
"No... Grangerová přece říkala, že já nebezpečný nebudu, takže-"
"To nemůžeme vědět, Draco." přerušil mě a znovu se zakousl do jablka.
"Je to jediná zmíňka a ta kniha je hodně stará. Je možné, že se v minulosti stalo něco podobného, ale to kouzlo co mě zasáhlo na ministerstvu mohlo být nový... jiný. Bellatrix se mohla tím kouzlem jen inspirovat a vytvořit úplně odlišné. Známkou toho jsou už ty popáleniny co oba dva máme. Tys to sice nevyslechl, ale já jo. Píše se tam, že pokud se stane, že se jeden či druhý z nás bude snažit být s někým jiným, ano, bude cítit bolest, ale jen psychickou, ne i fyzickou. A nemohlo se to stát oboum, když konal jen jeden, ale nám se to stalo. Rozumíš. Proto nemůžeme už nic riskovat. Co když budeš prahnout po krvi stejně jako já? Nechci, abys kvůli mě musel zabíjet-"

"Počkej... tohle ti způsobila... Bellatrix? Jakože, moje šílená teta?" třeštil jsem oči. Proto měla takovou radost, jen co jsem ji spatřil na začátku prázdnin? Potter mi na to jen kývl, aniž by něco dalšího řekl.

980 slov