Přeměněný (drarry) [DOKONČENO]

5.

Chvíli po mě do učebny vběhla Pansy a s nevrlým pohledem, určený mě, se ke mě posadila. "Proč odmítáš jídlo? Chceš snad zhubnout?" zabručela, ale neubránila se pobaveného úšklebku. "Tss, jako bych zrovna já potřeboval hubnout! Prostě nemám chuť, a pro tvůj klid to jistě nebude trvat věčně." odsekl jsem a vytáhl si učebnici lektvarů.

Studenti okolo se mezi sebou bavili, zatím co jsem si prolistovával učebnici. "Jaký myslíš, že Křiklan bude?" optala se mě zanedlouho Pansy co si mezi prsty hrála s brkem. "Co já vím." pokrčil jsem rameny a otáčel stránku za stránkou. Tu a tam jsem si přečetl několik názvů lektvarů či jejich ingrediencí a postupu.

"Vítám vás při své první hodině." zazněl znenadání veselý hlas příchozího profesora lektvarů, co za sebou zavírá dveře. Pustil jsem zdvihlou stránku a pohlédl na něj. Ruku, o kterou jsem si opíral tvář jsem položil podél knihy a věnoval mu alespoň částečnou pozornost. Snad to nebude moc zdržovat nějakými kecy, chtěl bych už začít. "Pro dnešní hodinu jsem vám přichystal lahůdku." usmál s na všechny přítomné a popošel po učebně. "Rozdělíte se do dvojic a-"

Dveře se náhle otevřeli z nichž vyšli Weasley spolu s Potterem. Křiklan se jejich směrem zvědavě podíval. "Ah, Harry. Už jsem se bál, že by jste mé hodiny vynechal." usmál se na Pottera náhle a přistoupil k němu blíž. Weasleyho si asi vůbec nevšiml, oči měl zaryté pouze na Pottera.

"Promiňte pane, ale jelikož jsme nepočítali, že lektvary budem studovat, nemáme učebnice a veškeré věci." prolomil poněkud dlouhé ticho ochtaptělím tónem Potter a znuděně přešlápl na místě. "To nevadí, zatím si můžete vypůjčit tady ze skříně. A kdo je váš společník." ukázal na skříňku u zdi a poprvé si všiml i Weasleyho.

"Ron Weasley, pane." řekl nejistě a poodstoupil kus od Pottera. "Těší mě Wolembly... no, kde jsem to skončil?" otočil se zpět ke zbytku třídy a spraskl dlaně k sobě. Mezitím co Křiklan vzpomínal, si Potter s Weasleym brali potřebné věci ze skříně. Grangerová mezi tím mávala rukou tak vysoko, že se divím, že se nedotkla stropu. "Pane, říkal jste, že se máme rozdělit do dvojic."

"A jistě, slečno..."
"Grangerová" dořekla za něj a svěsila opět ruku podél těla. "Tak tedy, rozdělte se do dvojic a pokuste se udělat Amorův šíp neboli-"
"Nápoj lásky" skočila mu do řeči Grangerová horlivě, až se trochu začervenala, že napřed nezvedla ruku a nečekala na vyzvání. Protoči jsem nad ní otráveně očima.

"Správně, deset bodů pro Nebelvír." usmál se na ni. "Postup naleznete na straně patnáct, na konci hodiny ho jeden z dvojice vyzkouší, samozřejmě mám již připravenou protilátku... a nyní, do práce." vyzval nás. Jakmile to dořekl, všichni o tom začali debatovat a přisedali si ke svým spolužákům. Natočil jsem hlavu k Pansy a mohl jsem tak spatřit jiskřičky radosti v jejích očích. "Budeme spolu" řekla a začala připravovat kotlík. "Třeba" pokrčil jsem nad tím rameny a hledal příhodnou stránku.

"Potřebujeme dvě zmrzlá vejce popelce, čtyři trešňové květy, žaberník, vejce rumělce, šťávu čmelotryska a sedmikráskové kořeny do jedné odměrky... přineseš to?" usmál jsem se na ni falešně a připravoval druhý kotlík. Zamračila se na mě. "Proč já?"
"Dělej, nebo si najdu někoho jiného do dvojice." natočil jsem na ni nevinně hlavu a obdařil ji zubatým úsměvem. Odfrkla si, ale pro přísady došla. Já mezi tím do prvního kotlíku nalil tři odměrky vody a do druhého jen dvě.

Jakmile přišla se vším potřebným, nalil jsem do prvního kotlíku pět kapek šťávy čmelotryska a nechal ho zahřívat na mírném plameni. Mezi tím dala Pansy všechna vejce do druhého kotlíku pod vysoký plamen a čekali jsme až nabudou tmavě červené barvy. Odvrátil jsem na chvíli pohled a zkontroloval zda jsme už něco nezapomněli... ne, vše máme správně. Koutem oka jsem spatřil jak Weasleymu silné čoudí jeden z kotlíků, načež jej Grangerová, která zřejmě byla jeho partnerka při tomto lektvaru, ho nepěkně majzla po hlavě stejnou učebnicí, jakou mají všichni přítomní.

Tiše jsem se tomu zasmál a stočil svou pozornost zpět k našim kotlíkům. "Už jsou rudý." vydechla skoro až nedočkavě Pansy a mírně nadskočila na židli. "Podej mi ty květy." poručila a natáhla ke mě ruku, zatím co sledovala jak se vejce popelce lesknou. Bez debat jsem ji je podal, načež je přidala k vejcím a začala je mašírovat a míchat po směru hodinových ručiček. Opřel jsem si hlavu znuděně o ruku a rozhlédl se po třídě.

Křiklan obcházel ostatní a nakukoval jak jim to jde. Projel jsem si celou třídu a všiml si, že Potter sedí přímo za mnou spolu s nějakým klukem z Nebelvíru, jehož jméno mi zrovna vypadlo.

"Zbývá nám ještě deset minut."
"Cože?" otočil jsem se nechápavě na Pansy co hleděla na své stříbrné hodinky na tenkém zápěstí levé ruky. "Že za deset minut můžeme pokračovat. Kotlík se šťávou čmelotryska ještě není hotový." vysvětlila, přičemž si už prohlížela své nalakované nehty. Dělala, že ji to absolutně nezajímá, ale já přesto viděl ty jiskřičky nedočkavosti. Jistě bude chtít, abych ten lektvar ochutnal já. Že jsem si radši nepřesedl k někomu jinému. Zavrtěl jsem nad tím hlavou a sledoval druhý kotlík co mírně pobublával.

"Už" zajásala a obsah druhého kotlíků přelila do prvního. Přidal jsem tam odměrku nakrájených sedmikráskových kořenů a nechal Pansy ať to šestkrát zamíchá v protisměru a nechá odstát. Já jsem mezi tím nakrájel na drobno žaberník.

Jakmile se lektvar zbavil do světle modré, přidal jsem tam dvě odměrky žaberníku a nechal opět Pansy, aby ho míchala sedm minut ve směru hodinových ručiček. Když měla hotovo, lektvar jsme odstavili a čekali až vychladne.

Zbytek třídy byl na tom podobně, jen u některých vypadala kondistence prazvláštně. Vychladlí kotlík jsem přecedil a tak jsme mohli spatřit růžový lektvar jehož kouř tvoří spirály. Voněl poněkud čokoládově. Fakt mě přitahuje čokoláda? Zasmál jsem se pro sebe a vyhledal pohled profesora, který se usmíval od ucha k uchu.

"Tak, jak vidím, většina z vás má již hotovo. Poprosím, aby jej jeden z dvojice vyzkoušel, pokud si ovšem troufne. Slečně Brownové a Patilové bych ochutnání nedoporučoval." dořekl a pobaveně se usmál. Pansy nalila obsah kotlíku do lahvičky a chvíli pozorovala barevnost nápoje. Jenže když mi lahvičku s úsměvem podávala, škobrtla rukou, jelikož Blaise, procházející okolo, do ní náhodou strčil a lahvičku upustila. Pansy se hned nato na Blaise naštvaně otočila a nadávala mu jaký je to neopatrný blbec.

Než jsem si však čehokoli mohl všimnout, byla lahvička před mým obličejem. Zamrkal jsem zmatením a postupně se otáčel na osobu, jež mi lahvičku podávala. "Spadlo ti to." povzdechl otráveně Potter a čekal až si lahvičku převezmu. "Tss" odsekl jsem, popadl ji a obsah nalil do sebe.

"Jsi fakt nemožný Blaisi! Draco, naliju ti další- ne! Pottere?! Počkej Draco, nepij to!" zakřičela v moment, kdy obsah lahvičky byl spolknut.

"Blaisi! Co si to provedl!" zaječel někdo z dálky. Zatřepal jsem hlavou. Mé myšlenky a hlava samotná se zdála těžší než předtím a tělem mi proudilo zvláštní brnění. Prolnul jsem si obličej a konečně rozevřel semknutá víčka.

Místo, na kterém se nacházím, se zdálo jakoby zamlžené, stejně tak osoby v ní, které se zřejmě snažili na mě mluvit. Slyšel jsem však jen vzdálený šum. Natočil jsem hlavu na stranu a jako by do mě něco udeřilo. Zorničky se mi rozšířili a srdce začalo bít o sto šest. Zvedl jsem se prudce ze židle a doslova skočil do náruči té jediné osobě, na kterou jsem teď dokázal myslet.

Co je to za pocit?! Co se to u Salazara děje?! To je ten nápoj tak silný?!

"Harry~" vykřikl jsem zastřeně a onu osobu políbil tak prudce, až jsme oba skončili na zemi.

1257 slov