Přeměněný (drarry) [DOKONČENO]

37.

~*~
To je zvláštní... proč vidím sám sebe jak spím? Vypadám neklidně a zcela nahý a stále přeměněný ležím zkoulený do zvláštní polohy. Takhle vypadám ve spánku? Jak debil? Jakto, že se takhle vidím? Huh?
Rukou jsem právě sám sebe přikryl peřinou, která se tam náhle objevila, ale já ji neovládal... co se děje?!

"Promiň, Draco... muselo to pro tebe být velmi bolestivé." řekl jsem, ale můj hlas to nebyl. Harryho ruka se ke mě natáhla a pohladila mě po delších platinových vlasech. Usmál jsem se pod jeho dotekem. Začíná se mi mlžet zrak...

~*~

Omámeně jsem zamrkal a spatřil před sebou Harryho. Nataženou rukou mě právě hladil ve vlasech. Není možný. Prucde jsem se posadil a chvíli hleděl na peřinu, kterou jsem byl přikryt. Přitáhl jsem si ji blíž k tělu a zamračil se. Říkám, to není možný. "Co je Draco?" zeptal se Harry zmateně. Vzhlédl jsem k němu a párkrát zamrkal.

"Viděl jsem se a jsi pěkný lhář." zamračil jsem se na něj a víc se zakryl peřinou. Sykl jsem, když jsem se opět pohl. Bolí mě celý tělo nevyjímaje mého královského pozadí.

"Cože?" zakabonil se nechápavě.
"Říkám, že si pěkný lhář."
"To jsem nemyslel... jak to myslíš, že si se viděl?" zeptal se a stáhl si k sobě víc křídla.

"Viděl jsem se tvým pohledem... když jsem spal. Slyšel jsem co si říkal a viděl co děláš... omlouval ses mi, že to muselo být bolestivé, ale já tohle jako neberu! Co to bylo předtím, hm?! Připravím tě, aby to nebolelo... jo jasně! Užij si Draco a pak si zaží peklo. Heh, to ti teda děkuju." zavrčel jsem na něj zamračeně a zkřížil paže na hrudi. "Viděl si sebe?... mým pohledem?" řekl zamyšleně a pomalu se měnil zpět na člověka. "To je vážně jediné co sis z toho vzal?!" vyštěkl jsem šokovaně.

"Jo, tohle..." vzhledl a podrbal se s nervózním úsměvem na zátylku,
"... promiň mi to, Draco... em... no, Mia říkala něco o tom, že možná pocítíme lehkou bolest, ale nemyslel jsem si, že-"
"Lehkou?!" vypískl jsem tak, až mi přeskočil hlas. Ten vůl říká lehkou bolest, já se z něj snad zblázním. Zakryl jsem si obličej dlaněmi a spadl zády na matraci, bolestí jsem mírně sykl.

Lehkou bolest...lehkou?! To mu nežeru! "Já tě zabiju!" zachrčel jsem tlumeně a promnul jsem si oči.
"Pottere ty si takový debil! Víš to?!"
"Nejsi první, co to říká." zasmál se a po čtyřech se přesunul nade mě. "Nesměj se! A co si sakra myslíš, že děláš?!" vykřikl jsem, když mi vyrval peřinu z rukou a přisál se mi na klíční kost. Mezi prsty si vzal jednu z bradavek a mnul ji tak, že jsem se neudržel a vydal divný zvuk.

"Přestaň!"
"Co uděláš, když ne?" zasmál se a než jsem stačil cokoli říct, umlčel mě svými horkými rty.

***

"Druhý kolo... druhý kolo... jestli si Ty-víš-kdo myslí, že tě zabije tak se sakramensky mýlí... já budu první!" vyřval jsem na něj, když jsem po probuzení a nesmírné bolesti celého těla, dvojnásobně, po něm hodil všelijaké věci, co mi komnata mohla nabídnout.
"Ale no tak Draco, já se omlouvám. Příště to nebude tak bolestivé-"
"Ty si myslíš, že bude nějaké příště?" Harry se ale jen usmál a aniž bych si ho pořádně všiml, objevil se zamnou a objal mě, jak rukama, tak křídly.

"Vážně se omlouvám. Slibuji, že už nikdy nebudeš v bolestech." řekl mi tlumeně do ucha a políbil mě na tvář. Víc jsem se o něj opřel a nasával tak jeho teplo.

***

"Slib mi něco." ozval se najednou. Jeho hlas byl vážný. Podmračil jsem se a pohladil palcem hřbet jeho ruky, ve které jsem měl zapletené prsty.
"A co?" chvíli ještě mlčel, pak mě pustil a otočil si mě čelem.

"Na Vánoce se nevrátíš na Manor."

628 slov