Přeměněný (drarry) [DOKONČENO]

41.

Otevřel jsem malátně oči.

"Kurva!" zařval jsem vztekle a posadil se na posteli. Zamračeně jsem sledoval dřevěnou podlahu a přemýšlel jak to, že to nefunguje. Od dalšího snění Harryho očima uběhlo bezmála několik desítek minut ne-li hodina. Potřebuji vědět co dělá, musím něco hned udělat, ale nejde to. Z nějakého nevysvětlitelného důvodu to teď nedokážu udělat. Nedokážu vidět přes jeho oči... jak je to možné?! Doteď to fungovalo! Co mám sakra udělat, aby to šlo?!

S ranou se rozletěly dveře, ve kterých stála Grangerová s připravenou hůlkou.

"Co je?!" zamračil jsem se na ni. Ona jen chvíli mlčky stála, než hůlku pomalu sklonila a zastrčila si ji do kalhot.

"Nic jen... slyšela jsem tě zařvat... no..." vybrbrala ze sebe a nedůvěřivě si mě měřila. Zamračil jsem se na ni a zvedl se z postele.

"Co?! Nestačí, že tu jsem zavřený?! Musíš mě i hlídat, každou chvíli?! Co sakra Harry dělá, že mu nemůžu pomoct?! Proč nefunguje ten pitomý sen?! Co Grangerová?! Máš na něco odpověď?! Protože já to chci všechno vědět?! Abych mu mohl sakra pomoct! Rozumíš tomu?!" vyřval jsem celý bez sebe a dunivými kroky se k ní přibližoval. Moje sebeovládání šlo do háje a já opět cítil jak mi křídla trhají triko co mám na sobě.

Ona se na mě jen vzpurně dívala a opět tasila hůlku. S nechápavým pohledem mi hleděla do měnících se šedých očí.

"Sen? O čem to mluvíš?" zeptala se podmračeně a o krok ustoupila, když jsem byl až moc blízko.

"Nedělej, že o tom nic nevíš! Všechno, co se nám s Harrym stalo, si dohledala ty! Nehraj na mě, že tohle nevíš, Grangerová!" zavrčel jsem a bělostná křídla jsem rozpřáhl tak, jak mi to pokoj dovoloval. Všiml jsem si jak se jí mírně roztřásl spodní ret, ale s tvrdým pohledem mě stále propalovala.

"Říkám pravdu, Draco. Co myslíš tím snem?" zeptala se opatrně a mírně sklonila hůlku, avšak stále připravena ji znovu kdykoli zvednout. Přihmouřil jsem vztekle oči a opět se o něco přiblížil. Jedním mávnutím rukou jsem zabouchl dveře a zamkl je. Grangerová mírně vyjekla a rychlým chvatem, jsem ji odhodil hůlku a přimáčkl ji jednou rukou do rohu místnosti. Hůlka s ránou dopadla někam do pokoje. Nahl jsem se blíž k jejímu obličeji tak blízko, že jsem cítil její horký dech a zpříma ji hleděl do vyděšených očí. Celým tělem se mírně třásla a rukama mě chtěla odstrčit, ale oproti mě je slabá.

"Díky těm snům..." začal jsem pomalu a chrčivě, "... dokážu vidět přes Harryho oči, když spím, ale teď to prostě nefunguje a já potřebuji vědět co dělá. Tak mi to hned teď řekni, nebo mi pomož přijít na to, jak to zase bude fungovat, protože jestli mi ani v jedný věci nevyhovíš, tak se neznám Grangerová a mohlo by to pro tebe dopadnout hodně špatně!" zavrčel jsem ledovým hlasem a stisk, na její mikině, jsem čím dál víc zvětšoval, až jsem ji začal mírně dusit.

Vykuleně na mě hleděla s mírně pootevřenou pusou. Sesunula ruce z mého odhaleného hrudníku a svěsila je podél těla.

"Promiň" špitla. Naštvaně jsem svraštil obočí, ale než jsem ji stihl skutečně přidusit mě poslala kouzlem opět do mdlob. Kde vzala odhozenou hůlku, netuším, ale svět se mi rychle zatemnil.

~*~

"Draco, zlato... nevím co mi to povídáš, ale tohle fungovat nebude. Už dávno si měl být v přijímacím sále... bude zuřit." pověděla matka zmateným a starostlivým hlasem. Počkat... matka? Zase vidím přes Harryho oči? Ale, jak to? Jak to, že se to najednou povedlo? Co je jinak? Zatřepal jsem imaginárně hlavou. Teď to nebudu řešit.

"Je to naše jediná šance, už mám vše zařízený, stačí když tam přijdem přesně na čas." řekl Harry, letmo se podíval na okrasnou krabičku s hodinami, které ukazovaly za pět půl devátý a otočil se zpět na matku.

"Věř mi." cítil jsem jak se pousmál a ruku, co mu stále tiskla, ji mírně pohladil palcem po hřbetě. Ona nervózně svraštěla obočí a nadechovala se k dalšímu, ne moc účinnému, protestu.

"V devět nás čekají za branou, musíme tam být včas." řekl zcela vážně a otočil se k ní zády. Došel k almaře a chvíli v ní po dřevěných stěnách chňapal. Nakonec našel hledanou malou páčku a zvedl ji nahoru. Že by za tak krátkou dobu našel můj tajný průchod do kuchyně? Jak na to přišel? Odsunul pověšené hábity kousek stranou a otočil se zpět na matku.

"Pojď..." natáhl k ní ruku, načež se mi zrak znovu zamlžil a ztrácel jsem obraz.

~*~

Prudce jsem rozevřel oči a zvedl se do sedu. Vystřelil jsem z postele jak namydlený blesk a hrnul se do kuchyně jak buldozer, že se divím, že jsem těmi pitomými křídly nezbořil celou chatku.

"Už to vím" vychrlil jsem na polekanou Grangerovou co držela brk v ruce až ho málem zlomila vedví.

796 slov