Křídly proti Plamenům

2.

Probudila jsem se kolem poledne. Rozlámaná a od sazí. Opět rušná noc. Kdo by to čekal, že v půl třetí ráno začne hořet Dům Seniorů? Já teda rozhodně ne.

Takže, první den mojí dovolené. Co jen budu dělat? Na co se zaměřím? Už vím!

Vstala jsem, proběhla sprchou a vyběhla ze svého bytu. Cestou jsem si koupila bagetu a kávou a přemýšlela, co mě dneska čeká. Zahnula jsem za roh a když jsem uviděla hasičskou stanici, moje srdce se zachvělo.

Nasadila jsem si masku a přeběhla přes ulici.

Vrata zavřená, dveře taky. Kluci tu jsou, žádný výjezd je nepostihl.

Nechala jsem křídla rozvinout a ladně se přenesla přes halu až na zadní dvorek.

"Křídla jsou tuuu" zavyl nejmladší člen smečky, Daniel.

Dosedla jsem na nohy a složila si křídla úhledně za záda. Šustění křídel, podobné jako otáčení stran knih se nesla vzduchem.

"Dneska jsi tu brzy" mával na mě už ode dveří Bartoloměj spolu s Thomasem a Jeffreym v závěsu.

"To víš, dostala jsem povinnou dovolenou, tak jsem se rozhodla strávit ji s Vámi."

"Andělé mají dovolené?" zajímal se od auta Lasius, utírajíc si z rukou šmír. V koutku úst zapálenou cigaretu, která se hýbala přitom, jak mluvil. Kapky potu se leskly a jeho oči, barvy modré, kterou mají jen oči Huskyů, neměli proti světlu šanci. Zadíval se na mě téma nesvětlejšíma očima co jsem kdy viděla a já na moment ztratila hlas.

Polkla jsem a přemýšlela nad svou odpovědí.

"Někteří ano" odpověděla jsem neurčitě.

Zadíval se na mě důkladněji a přimhouřil oči.

"Že zrovna ty patříš mezi ně" nedal se.

"Žiju na Zemi, takže jako běžný občan platím nájem za byt."

"Smutný" zamumlal a potáhl si.

Sledovala jsem jak se jeho hruď rozpíná při nádechu. Tak moc mě rozptýlil, že jsem přeslechla sirénu, hlásící poplach.

"Tak pojď, jedeme" zavelel Las a zatáhl mě za rukáv.

"Jo, máš pravdu, jdeme"

Běžela jsem s ním k autu, sedla si vedle něj a za několik málo sekund už jsme byli na cestě k požáru.

"Kde je Maurice?" zajímala jsem se, když jsem si všimla, že je náš o jednoho míň.

"Minulý týden si skřípl záda při vyprošťování"

"Měli jste mi to říct!"

"Nebudeme plýtvat tvým nadáním jen kvůli skřípnutí." Odpověděl mi Bárt i když jsem mluvila na Lase.

"Budeme ti muset stačit my, proto je tu Daniel, náhradník za Maurice"

Zabručela jsem na protest.

"Taky jsem byl proti, takový mládě nám sem posílat" kroutil hlavou Bart.

"Jednou budu stejně dobrej, jako ty, šéfe" nedal se Daniel.

"V to doufám, mladej" poplácal ho otcovsky po rameni Velitel zásahu a tím náš hovor prozatím ukončil.

***

Na místě stála záchranka a dvě auta Uniforem.

Vyskákali jsme ven z auta a kluci se hned vrhli na hadici a jali se hasit požár. Já mezitím došla k jedné z Uniforem a zjišťovala, co se děje.