Křídly proti Plamenům

Prolog

"Jeffrey ta střecha se může zřítit, patro není stabilní" houkl muž nervózně do vysílačky a přemýšlel, jak to udělat, aby se nikdo z jeho lidí už nezranil. Když loni přišlo o Miquella, byla to pro celý tým rána.

"Šéfe, podle svědků tam uvnitř má bejt nějaká mladá žena. Musíme to zkusit, je to naše práce"

Zaskřípala vysílačka a já už po tisící vyslal tichou modlitbu k nebi.

Pane Bože, prosím, ochraň mé muže a dovol jim se bezpečně i s tou ženou dostat ven.

"Jeffe, jestli je to nebezpečný, vrať se, jasný?!" zahalekal muž do vysílačky a unaveně si otřel hřbetem ruky zpocené čelo. Rozhlédl se kolem sebe a viděl své muže, své unavené muže bojující s ohněm, držíc těžké hadice a míříc s nimi na hořící rodinný domek.

Myšlenky se mu stočili ke své malé dceři, jak si hraje s Jeffreyho synem, Jeffreym juniorem.

Pane na nebi, stůj při nás!

"Šéfe, jsem v prvním patře. Cítím, jak podlaha u díry v patře povoluje"

Bože prosím! Ochraň ho!

"Dobrý! Jsem u druhých schodů. Sakra, proč je letos hitem, že hoří vícepatrové budovy? Až se narodí Emma, přestěhuju se."

Muž uslyšel uchechtnutí od hasiče, stojícího kousek od něho. To je celý Jeff, vtipkuje i když je situace vážná.

"Slyším ji! Je hned za schody, proč sakra nešla dolů?"

"Jeffe!"

"Nevidím známky po špatné stabilitě, leda že by ... Aaagrh!"

Vysílačka zachraptěla a následovala v ní hlasitá rána, která byla slyšet i když jste stály vedle domu.

"Jeffrey!" Řval muž jako šílený. Neprofesionální, ale muže zasáhla tíseň. Měl uvnitř zraněného muže a vyděšenou obyvatelku domu.

Po tváři mu stekla první těžká slza. Věděl, jak tyhle okamžiky končí. Jak se prolomí patro, je příliš nebezpečné posílat tam někoho dalšího, šel by na smrt.

Z okolí se ozývaly výkřiky Jeffreyho jména a zoufalé pokusy o záchranu.
Muž věděl, že je po všem. Jeffrey už nikdy neuvidí své děti. Další slza stékala po mužově tváři.

Bože moc tě prosím, ať se stane zázrak a on přežije!

Muž nervózně stiskl svůj křížek na krku a vysílal v mysli další a další modlitby.

Zadíval se na nebe a uviděl to. Křídla výřila vzduch a odháněla kouř, který se vznášel několik metrů nad domem.

Několikrát zamrkal, aby zahnal případné vidiny, ale křídla tam byla stále. Hlava mu nebrala to, co před sebou viděl. Nemohl tomu uvěřit, něco takového přeci neexistuje...

Křídla vpadla dírou ve střeše dovnitř hořícího domu. Dlouho se nic nedělo. Muž přestal dýchat a zadržoval dech, jako by snad tohle mohlo křídlům pomoci.

Možná že pomohly modlitby.

Vyslyšel mě snad Bůh? Děkuji!

Z domu se ozval řev nějaké ženy a v tom samém okamžiku ze střechy vzlétly křídla s temnou siluetou a dvěma těly v rukou. Jedním z nich byl Jeffrey.

Muž padl na kolena, stále v rukou křížek, který se prudkým pohybem strhl z krku. Zajíkal se prvními vzlyky.

Křídla s hlasitým dupnutím přistály kus před ním, spolu s Jeffem a ženou.

Muž zvedl pohled ke stvoření, aby si ho prohlédl.

Černé vlasy lemovaly drobný obličej. Ženský obličej, uvědomil si muž. Stvoření mělo na sobě černou krajkovou masku, škrabošku, která znemožňovala jakoukoliv identifikaci.

A křídla! Krásná bílá křídla, umazaná od kouře, popela a krve. Těžko říci jestli byla její nebo jednomu ze zachráněných. Křídla doposud rozevřená se pod pohledem mužova pohledu zachvěla a stvoření si je úhledně složilo na zádech.

Všichni kolem stáli jako opaření a snažili se srovnat si co vidí. Opravdový anděl! Kolem se ozývalo sem tam tiché šuškání.

"Myslím, že oba potřebují sanitku, koukat se na mě můžete i potom" promluvilo stvoření a opravdu. Ženský hlas. Jak je možné, že andělem může být žena? V kostele vždy byli vyobrazení jen muži, přesněji chlapci.

Muž zatřepal hlavou a ihned do vysílačky začal udělovat rozkazy, po kterých se k němu přihnali saniťáci.

Klečel před andělem jako opatrný, v rukou stále mačkal svůj křížek. Vzpomněl si, při pohledu na anděla, jak jí z rukou berou bezvládného Jeffreyho, že jí nic neřekl.

"Děkuju za Jeffa" hlesl. Nevěděl ani, jestli to řekl nahlas nebo v myšlence, ale až když se andělovi na tváři objevil úsměv, pochopil, že to řekl nahlas.

Saniťáci si od anděla převzali i ženu a s hlasitými instrukcemi pro své kolegy běželi s nosítkama k sanitce.

Anděl si klekl před muže na jedno koleno a dotkl se mužova ramene. Muž sebou znatelně cukl.

"Děláš svou práci dobře. Bůh je na tebe pyšný. Veď svůj život i nadále s rozumem a starostlivostí a On tě vyslyší, přesně jako teď."

Muž vytřeštil oči plné slz. Zmohl se jen na kývnutí. Na několik kývnutí za sebou. Bál se, že se rozbrečí na plno.

Srdce mu vynechalo několik úderů, když se anděl naklonil, políbil muže na čelo a nabídl mu ruku.

Muž zatajil dech a v uších slyšel ozvěnu tepu svého srdce. Přijal pomocnou ruku a nechal se od anděla vytáhnout na nohy. Křížek se při kontaktu s andělovou dlaní rozzářil jasným světlem.

"Děkuji" řekl chraplavě a zadíval se andělovi do očí.

Její oči nepřítomně sledovali zářící křížek a zaleskly se slzami, než od křížku sklopila pohled zpátky k očím muže.

Zvláštní.

Blesklo muži hlavou, než odehnal veškeré myšlenky a soustředil se na dění před sebou.

"Ten křížek měj vždy při sobě, jsi dobrý člověk Bartoloměji Williamsi"

Byla poslední slova, co ten večer zazněla ústy anděla, než roztáhla svá křídla a vznesla se k noční obloze za zvuků sirén záchranných vozů.