Křídly proti Plamenům

3.

"Jsi blázen" zamumlal ospale.

"Nespi, ty hovado" plácla jsem ho do nohy.

"Ty seš ho ... vado" zaskučel.

Odpočítala jsem tři, a vší silou mávla křídly, a tlačila traverzu nahoru, pryč z jeho těla.

"Nech mě tadyy" zamumlal táhle.

"Neeee!!" Řvala jsem a tlačila do traverzy co to šlo. Jenže žádný úspěch.

Máváním jsem kolem sebe akorát rozvířila plameny.

"Kotě ..."

"Ne!"

"Zavři oči, Lasiusi" hlesla jsem.

"Co uděláš?"

"Nic hezkýho" odpověděla jsem a vší silou dupla. Podlaha co držela první patro se zachvěla.

"Přestaň!" snažil se mi poroučet.

"Zavři ty oči, sakra!" řvala jsem a znovu vyskočila a dupla.

Podlaha se pod námi prothla a my padali. Jenže traverza se zasekla o jinou, která vykukovala z díry, do které jsme spadli. Lass zůstal viset na jedné z ttaverz a já ho tak mohla opatrně sundat, jak maso ze špízu.

Vzala jsem ho do náruče a opatrně jsem ho vynesla ven.

Donesla jsem dospělého muže, vážící něco kolem sto kilo v náručí před hořící dům akorát v čas. Druhé patro vzalo za své a padlo na to první. Zůstat tam dýl, tak je z nás jen cenná vzpomínka.

Položila jsem hasiče na zem a sundala nám oběma helmu.

Začala jsem mu rozepínat zip na bundě.

"Já věděl, že mě chceš vidět nahýho" zafuněl.

Doběhl k nám Bart a začal mu sundávat kombinézu. Už mě viděl, věděl, co má dělat.

Vyhrnula jsem mu tričko, abych se dostala k ráně.

Přejela jsem rukou nad jeho tělem a kolem páteře mě zamrazilo.

Usmála jsem se na něj a on mi úsměv nemotorně oplatil.

"Zavři oči, siláku"

Zasmál se a poslechl.

Přejela jsem mu rukou párkrát nad tělem, než mou rukou proudilo zářivé teplo, které se přesouvalo do jeho zraněného těla a léčilo jeho rány.

Celý proces netrval dohromady ani minutu a bylo po všem. Lass otevřel oči, barvy Sibiřských husky akorát v okamžiku, kdy mi po tváři sklouzla první slza.

Přitáhl si mě nemotorně na svou hruď. Bylo mi jedno, že se umažu od krve. Rána byla zacelená, krev stačilo jen otřít.

Objímal mě a já zase jeho. Přejížděla jsem mu rukou po hrudi sem a tam a vnímala jeho dech.

Díval se mi do očí a já zase jemu, než si pro něj přišli Záchranáři. Většinou je uzdravím jen, aby byli mimo ohrožení života. Jenže teď jsem veškerou svou sílu soustředila na něj. Byl mým oblíbencem, mou rodinou. Trávím s těma klukama každý den, bez ostatních bych to nějak po čase zvládla ale ne bez něho.