Křídly proti Plamenům

5.

Zatmělo se mi před očima.

D-O-P-R-D-E-L-E

To není pravda! Nemůže být!! Ne!

Párkrát jsem zamrkala, než se mi vidění projasnilo. Místnost furt vypadala stejně. Jen my byli teď jiní, jež před pár vteřinami.

Teď už ke mě stál čelem a sledoval můj výraz.

"Proč jsi vyděšená?"zajímal se.

"Nenechám tě umřít, rozumíš? Nenechám!" skoro jsem křičela.

Usmál se a pohladil mě po tváři.

"To nezáleží na tobě, koťátko"

"Já něco udělám! Vymyslím co s tím, já ..."

Umlčel mě tak, že si mě k sobě přitáhl a líbl mě na rty.

"Nekaž to" zamumlal do mých rtů.

Zaskučela jsem, když se mi při tom doteku rozklepala kolena. Bylo mi na omdlení, srdce se mi svíralo a já nevěděla, jestli bolestí nebo radostí.

"Počkej ..." zašeptala jsem, protože svému hlasu jsem nedůvěřovala.

"Nemám tolik času"

Zajíkla jsem se.

"Nemluv tak!" okřikla jsem ho, když jsem se dostatečně vzpamatovala.

Vzdychl a odtáhl se.

"Mám metastáze po celém těle, je to jasná věc. Dneska mi to v nemocnici potvrdili. Jsem v podstatě mrtvý muž"

Chytla jsem ho za triko a pevně ten materiál sevřela v pěsti. Dech mě pálil v hrdle spolu se vzlykem, který se dral na povrch.

"Nejsi mrtvý, rozumíš? Nejsi a nebudeš!"

Zasmál se.

"Jsi tak krásná" dodal jemně, snad aby mě obměkčil.

"Po tom co mi to řekli, jsem prostě nemohl dál předstírat, že k tobě nic cítím. Nemám čas na to chodit kolem horké kaše" vysvětloval mi.

Kývla jsem a už se nesnažila zadržovat slzy. Prostě jsem je nechala téct.

"Jak ..." musela jsem si dvakrát odkašlat, než jsem dokázala dát dohromady větu. Trpělivě vyčkával.

"Jak dlouho ti řekli?"

"Mám tak rok" odpověděl, jako by se bavil o běžných věcech a ne o délce jeho života.

Zanaříkala jsem. Na hrudi mě bolelo a já tentokrát věděla, že je to bolestí.

Přitáhla jsem si ho blíž.

"Líbej mě" rozkázala jsem mu.

Uculil se a vrhl se na mé rty. Odtáhl se jenom na moment.

"Takže pochopil jsem dobře, že to kafe nebude?"

***

Zatímco jsme ze sebe strhávali oblečení, snažil se najít v nočním stolku kondom. "Přeci nechceš otěhotnět s mrtvolou" řekl mi mezi líbáním mých rtů a rozepínáním háčků na mé podprsence. Ten chlap snad nezná meze slušnosti.

Když jsme byli konečně nazí a kondom byl na svém místě, ustali jsme v pohybech a jen sledovali toho druhého.

"Strávil jsem takovýho času představováním si, jaký to s tebou asi bude"
"Ne, tady tě zarazím. Nechci vědět, co tu ty se svými myšlenkami po nocích děláš" smála jsem se.

Zakřenil se na mě.

"Plný koš kapesníků ti nebyl dostatečnou odpovědí?"

Zakroutila jsem hlavou a kroutila s ní dokud si mě k sobě nepřitáhl. Sklonil se ke mě a znovu mě začal líbat. Hladila jsem ho rukama po těle a snažila si zapamatovat každou maličkost, každou hebkost a hrubost jeho těla, sebemenší odlišnost od toho mého, jako třeba tvrdost jeho těla, které po mě toužilo.

Líbali jsme se dokud neotestoval, jak moc jsem na něj připravená. Když se ujistil že dostatečně, už mu nic nestálo v cestě.

Stěny místnosti nesly slastné zvuky nás dvou a i přesto, že se mé tělo svíjelo v jednom orgasmu za druhým, tu byla ta věc s odchodem. V jednom koutku mé mysli byl strašný strach z toho, co se stane, když si ho pustím blíž, ne jen tělesně. Kdybych to tady po sexu prostě utnula a utekla, vyřešila bych tím svůj problém. Rychle jsem ty myšlenky zapudila, když jeho boky zrychlily tempo.

Ač nerada, otcovo jméno té noci znělo tichou nocí tolikrát, že se ráno budu pěkně stydět.

Bože ... Pomoz mi ...