#4 Voda [Vitrisa]

90 6 0
                                    

„Kláro, kam jsi mi dala ten batoh?”
„Na.”
„Dík.” zakroutil jsem očima.

Zasmála ses falešně. Nepoznal jsem to. Ten smích...

Vzal jsem si batoh a vyrazil zpět ze zasněženého Slovenska domů.

Na vlakáči jsem hledal v batohu peněženku a našel papírek.

Milý Vito,

Ja síce vydržím veľa, ale toto už nezvládnem. Musím ti niečo povedať.  Zamilovala som sa do teba. Bála som sa vždy tvojej reakcie. Prepáč mi všetko, čo som pokazila. Aspoň jednu vec urobím dobre. Zbohom. Navždy.

-Klára

Ve chvíli, kdy jsem to dočetl, jsem rychlostí světla vyrazil k vám domů. Tam jsem akorát viděl, jak vycházíš z domu. Hodil jsem si ke dveřím batoh a vyběhl za tebou. Byla jsi rychlá. Já za chvíli pochopil, že jdeš k tomu obřímu rybníku. Pomalu mi docházely síly a ztrácel jsem tě. Z posledních sil jsem zrychryl, ale nestihl jsem tě doběhnout...

...už jsi byla ve vodě...

Sundal jsem si mikinu a bundu, rychle jsem pro tebe doplaval, nějak tě dostal z vody a hodil přez tebe svou mikinu a bundu. Objal jsem tě, a ty jsi mi brečela na hrudníku.

„Co tě to napadlo?” zeptal jsem se starostlivě.

To jsi se rozbrečela ještě víc.

„Ššššš....to bude dobrý...”

Potom jsi mi usnula v náručí. Já tě vzal do náruče a odnesl zpět.

Zazvonil jsem a otevřel mi Samo. Ten se na mě jen udiveně díval. Pustil mě dovnitř, tebe jsem dal k tobě do postele, Sam mi půjčil nějaké oblečení a já ti napsal na papírek vzkaz.

Kláro,

Mohla jsi mi to říct, já bych tě za to nějak neodsuzoval. Já jsem na tom city k tobě dost podobně...zavolej mi prosím.

Vitaa

PS: Tu mikinu si klidně nechej...

...a s dobrým pocitem se díval z okna jedoucího vlaku...


Takže ahoj! Omlouvám se, že adventní kalendář nevyšel. Tento víkend jsem neměla přístup k Wattpadu. A proto vychází dnes dvě kapitoly 🙃

Adventní kalendář 2021 (Jednodílovky)Kde žijí příběhy. Začni objevovat