Adventní kalendář 2021 (Jednodílovky)

#17 „Pretoža ťa miluje, ty idiot!" [Dejrisa]

⬆️Kdo toto viděl? Doporučuji!

Dotočil jsem s tebou video. Jen ty a já. Mělo to svá pozitiva: byl jsem tam s tebou, poslouchal jsem ten tvůj smích, ten tvůj hlas...negativní ale bylo, že jsi si všimla toho, že jsem poněkud mimo.

„Domino? Naozaj si v poriadku?" zeptala ses mě snad už po sté.
„Jo, opravdu."
„Tak prečo si celú dobu tak mimo?"
„Kvůli tobě..." uteklo mi.

Právě jsi měla určitě na tváři ten tvůj absolutně nic nechápající výraz.

„Teda..." došlo mi, co jsem řekl.
„To nič. Chápem." řekla jsi po chvíli roztřeseným hlasem.
„Počkej..." řekl jsem, ale ty ses v půlce mého slova odpojila.

Nahrnuly se mi slzy do očí. Nějak jsem se dopravil do postele a s brekem a mými tichými, ne zrovna slušnými nadávkami na mou osobu usnul.

Probudilo mě zvonění mého mobilu. Podíval jsem se na něj a zjistil čtyři věci: spal jsem asi tři hodiny, mám dvacet zmeškaných hovorů od Sama, mám téměř vybitý mobil, a že ta tapeta co tam mám vypadá opravdu hrozně.

To, co mě vzbudilo byl...ano, hádate dobře. Dvacátý první telefonát od Sama.

Zvedl jsem mu to.

„Ano?" zeptal jsem se rozespale.
„Dominik, ty debil! Čo si urobil mojej sestre?" zakřičel do mobilu.

Až v tu chvíli mi došlo, co všechno se stalo.

„Panebože! Jak jí je?"
„Okrem toho, že odmieta vyliezť z postele, plače a opakuje tvoje meno?"
„Panebože....já jsem vůl!"
„Čo si jej urobil??!!?" zeptal se ještě naštvaněji, i když jsem myslel že naštvanější být nemůže.
„Já...já...." začal jsem bulet.
„Tak jo. Dominik, povedz mi pekne pomaly, čo sa stalo." řekl trochu mírněji.
„Chtěli jsme natáčet video, já byl trochu víc mimo než obvykle, ona se mě ptala proč jsem mimo, já řekl že kvůli ní, protože jsem do ní blázen..."
„Moment..."

A mě v tu chvíli docvaklo, co jsem to řekl za kravinu.

„Dominik? Ty ses zamiloval do mojej sestry?"
„Hm." oznámil jsem nervózně spolu s nejhlasitějším polknutím světa.
„Prosím, zavolej jej."
„Co?"
„Vysvetlím ti to, ale nesmieš jej povedať, že som ti to povedal."
„Slibuju."
„Ide o to, že som ju chodil minulý mesiac upokojovať, pretože plakala. Kvôli tebe."
„Jak jako brečela? Jak jako kvůli mě?" nechápal jsem.
„Pretože ťa miluje, ty idiot!"
„Jdu...jdu jí zavolat." řekl jsem zaraženě.
„No konečne! Už som si myslel, že ti to nedojde!"

Ukončil jsem hovor s tvým bratrem a šel ti zavolat.

„Áno, Dominik?" zeptala ses rozklepaným hlasem.
„Já...chci se ti omluvit za ten dnešek. Jsem debil. A taky jsem nevěděl to, co vím teď."
„Ako to myslíš?"
„Že...že tě taky miluju."

Chvíli ses neozývala.

......a někde v pozadí jsem uslyšel, jak se Samo dost nahlas raduje....

V tu chvíli jsem ho měl sto chutí zabít. Ale zároveň jsem mu byl vděčný za to, že mě dokopal k tomu abych ti zavolal. Nebýt jeho, nebyli by jsme spolu. Nebýt jeho, nevyplnil by se mi sen.

Sorry, sorry. Mám to v rodině rozházené, proto nic nevyšlo. Během zbytku dneška by něco mělo vyjít...snad.