Adventní kalendář 2021 (Jednodílovky)

#23 „Co to děláme?" [DejTem]

Topím se ve tvých nádherných očích. Schází mi ty časy, kdy vše bylo jako dřív. Kdy jsem do tebe nebyl po uši.

Začali jsme se k sobě přibližovat. Už nás dělily milimetry, ale ty ses najednou rychle odtáhl.

„Co to děláme?” zeptal ses, když jsi zabořil obličej do dlaní.

Přiblížil jsem se k tobě a položil ti ruku na rameno.

„To nic, Matyáši. To nic.”
„Jak jako nic?!?! Chtěl jsem tě políbit, Dominiku!” zakřičel jsi, ale v půlce druhé věty se ti zlomil hlas.

Rozbrečel ses. Omylem jsi položil svou ruku na tu mou.

„Promiň.” řekl jsi a svou ruku odtáhl.

Chvíli jsme tam tak seděli v tichu.

„Co se to vlastně teď stalo?” zeptal ses.
„Ani nevím.” zasmál jsem se.

Ty ses z ničeho nic rozesmál také. Takhle se mi líbíš. Ten věčně usměvavý kluk, kterému slzy nesluší.

„O Vánocích se dějí zázraky.” řekl jsi z ničeho nic.
„Proč myslíš?”
„Protože včera, to bych ani neřekl že se něco takovýho stane. A asi bych se spíš tohoto zážitku štítil. A teď? Teď bych to klidně zopakoval.” při poslední větě ses usmíval.

A já? Já z úst vypustil tu největší kravinu, kterou jsem mohl.

„Klidně to můžeme zopakovat...”

Ty ses na mě podíval pohledem 'jako vážně?'. Kývl jsem hlavou. A pak jsme udělali to, co jsme před několika minutami začali.