Adventní kalendář 2021 (Jednodílovky)

#5 Problémy ve škole [MooTTem]

Zazvonil mi mobil. Volal jsi mi.

„M - Matyáš...” brečel jsi.
„Co se děje, Samo?”
„Já....já sa zamiloval...”
„Aww, kdopak je tou šťastnou?”
„No, práve...”
„Tím šťastným?”
„Hm.” popotáhl jsi.
„Same, to je vpohodě..”
„Nie je...”
„Jakto?”
„V škole sa to niekto dozvedel...”
„Jezus, Same.....to bude dobrý...nechceš o tom třeba říct někomu, kdo s tím může pomoct?”

Někde v pozadí jsem zaslechl hlasy...

„Nie, nie, nie nie!” zakřičel jsi a tipl to.

Ihned jsem se sbalil a vyrazil do míst, kde by měla být tvá škola. Pravděpodobně budeš tam...jestli jsi dnes nebyl za školou...před chvílí ti totiž skončilo vyučování...

Když jsem dorazil na místo určení, téměř ihned jsem tě našel. Nikdo nikde nebyl, jen ty jsi tam ležel zády ke mě, stočený do klubíčka a své bílé triko ze zadu měl umazané od krve. Musela ti být hrozná zima...v krátkém tričku ve sněhu...

Přiběhl jsem k tobě. Ze předu to bylo ještě horší. Ze rtu ti řekla krev, na rukách jsi měl plno ran a modřin...brečel jsi...

Pomohl jsem ti na nohy a cestou k tobě domů tě podpíral.

Když jsme se nějak dostali k tobě, tak jsem ti ty nejhorší rány ošetřil. Zůstal jsem u tebe, protože jsem se o tebe bál. Stejně je zítra sobota...

Obejmul jsi mě a rozbrečel ses. Já tě opatrně hladil po zádech a skoro brečel taky. Co se to se mnou děje?

Usnul jsi. Položil jsem tě k tobě do postele, zakryl tě a já si šel lehnout na gauč.

Okolo jedné hodiny ranní jsem tě slyšel křičet. Přiběhl jsem k tobě, ale ty jsi spal.

„Nie, prosím, nechajte Matyho žiť! Nie! Milujem ťa, Maty!”

Potom jsi se rychlostí světla posadil. Rozhlížel ses kolem sebe.

„Ššššš, Same.....to je dobrý....jsem živý, neboj...” šel jsem k tobě.

Rozbrečel ses mi zase na hrudníku.

Tak hrozně moc jsem ti chtěl dát pusu...

„Same, myslel jsi to vážně?”
„Č - čo?” vykoktal jsi se zrychleným dechem a s vykřičenými hlasivkami.
„To co jsi křičel ze spaní...”
„Um...áno.” sklopil jsi hlavu.

A v tu chvíli, jakoby se ve mě něco zlomilo. Dal jsem ti na tvář pusu.

Ty ses na mě podíval a ve svitu měsíce, dopadajícího k tobě do pokoje jsem si všiml, jak se tvé oči rozzářily radostí. V tu noc jsme usli v jedné posteli s úsměvem na tváři a přitulení k sobě...