#9 Bar [Natefry]

69 4 7
                                    

Sedíme v baru. Jen ty a já. Už v sobě mám dost alkoholu, tys však moc nepil. Najednou se mi zvedne žaludek a já vyklopím jeho obsah na zem. No, a nahodím i tvé boty. Ty ses ale jen trochu usmál a řekl:

„Natko, už je trochu pozdě. Měli bysme jít. A ty se vyspat.”
„Ale já nesci!” řekla jsem, ale motal se mi jazyk.
„Já bych taky nechtěl spoustu věcí.” řekl jsi a pomalu mi pomáhal se zvednout ze židle.
„Ale, ale, ale....”
„Žádný ale, jdeme.”
„Dobře, mami.”

A tak jsme šli k tobě a tys mě musel podpírat, jinak bych sebou sekla.

Když jsme dorazili k tobě, tak jsi mě položil na tvou postel. Už ses chystal jít pryč z místnosti, ale já řekla:

„Zůstaň tu se mnou, prosím...”

Sice ses chvíli nechal přemlouvat, ale nakonec jsi se ke mě přišel posadit. Já tě stáhla do lehu a přitulila se k tobě.

„Miluju tě.”

Řekla jsem polohlasem. Než jsi stihl ale nějak zareagovat, už jsem upadla do říše snů.

Ráno jsem se probudila s třeštěním hlavy. Vstala jsem do sedu a udeřilo mě do očí sluneční světlo. Ihned jsem sebou pácla opět o matraci.

„Dobré ráno.” uslyšela jsem tvůj smích ode dveří.

Mou odpovědí byly nějaké pazvuky.

Ty ses jen zasmál a šel jsi zatáhnout závěs.

„Um....Natko?”
„Ano?”
„Já jen že...ten včerejšek...”
„Sorry, ale já mám totální vokno. Nevyjela jsem po tobě nebo tak něco, že ne?!!!??”
„Ne, ne. Ale...něco jsi mi řekla...”

V tu chvíli jsem si to, co jsi asi myslel vybavila.

„Um....já......to.....byla jsem opilá.”
„Já ale vím, že v opilosti nelžeš....”
„Sakra...” vjela jsem si prsty do vlasů.
„Nech mě domluvit. Ve chvíli, kdy jsi to řekla, jakoby se ve mě něco zlomilo. Takže...no....”
„To spolu zkusíme?”
„To spolu zkusíme.” usmál ses a objal mě.

Fakt vás prosím o radu...mám předepsanou už jen jednu kapitolku...

Adventní kalendář 2021 (Jednodílovky)Kde žijí příběhy. Začni objevovat