Adventní kalendář 2021 (Jednodílovky)

#11 Jeden telefonát [Mavy]

Volal jsi mi, aby ses ujistil jak to všechno zvládám. Nezvládám to. Vůbec.

„Neboj se...už ti nic neudělá...nemysli na něj...”
„T - to nejde.”
„Ale jde.”
„Tak si to zkus! Bejt v mý situaci a zkusit na to nemyslet! Sakra Karle, málem mě zabil!” vyjel jsem na tebe.
„Martine, sice tě málem zabil, ale nezabil tě. To je hlavní. A sice nemám ponětí jak to pro tebe musí být těžké, ale už ti nic neudělá.” odpověděl jsi mi s klidem.

Rozbrečel jsem se ještě víc, než před tím.

„Notak....Martine, nebreč...”

Nikdy jsem nedokázal pochopit, jakto že se mnou máš takovou trpělivost. Žes to se mnou ještě nevzdal a že mi poskytneš v podstatě kdykoliv oporu. Za tyhle tři měsíce ti toho hrozně moc dlužím. Celou tu dobu jsi tu se mnou byl, celou tu dobu jsi mi zabraňoval odejít z tohoto světa...kvůli tomu tě tak miluju.

Jsem do tebe zamilovaný po uši. A ty? Ty nemáš šajna o tom, co k tobě cítím. Tak moc mi pomáháš, ale zároveň mě tak moc ničíš...tak moc tě u sebe chci, ale zároveň ke mě nesmíš...

„Hele, zavolám ti zítra...”
„D - dobře.” popotáhl jsem.

Chtěl jsem už zmáčknout tlačítko pro ukončení hovoru, ale tys ještě něco řekl.

„Mu - musím se ti ještě s něčím svěřit...”
„Dlužím ti to. Povídej.”
„Já....jak ti to jen mám říct...”
„Nevim?”
„No, prostě nevíš jak ti nějak opatrně sdělit, že jsem do tebe až po uši?”

Ok, tohle musím zpracovat.

„Prosím, řekni něco...” pípl jsi.
„Já....já....t - taky.”
„Co prosím?”
„Že jsem na tom stejně.”
„Jako......jako fakt?”
„Jako fakt.”
„Martine, teď bych tě nejraději objal.”
„Jsme na tom stejně.”