Adventní kalendář 2021 (Jednodílovky)

🥳#24 Štědrý den

„Matyáši, nežer to cukroví!”

Zakřičela zrzka, ale otočilo se na ni šest kluků. Šest stejných kluků. Na vlas.

„Pardon, myslím Matyáše z páté kapitoly. Samueli, hlídej si ho.”

Všichni Matyášové se začali dál věnovat pohádce Tři oříšky pro Popelku.

„Lidi? Koulovačka?” zeptal se z ničeho nic Šimon.
„Nemám s tím problém.” řekl Matyáš z dvacáté první kapitoly.

Takže po dlouhém přemlouvání Klár ze všech kapitol, se nakonec šlo i s nimi.

„Ľudia? Kde sú Karel a Martin?” zeptal se Samuel.
„Ehm, ehm.” ozval se Martin z jedenácté kapitoly.
„Mám na mysli z prvej a že štrnástej kapitoly.”
„No jo, kde jsou?” zeptal se Dominik z dvacáté třetí kapitoly.
„Půjdeme je hledat.” rozhodl Vitaa že čtvrté kapitoly.

A tak šlo všech těch čtyřicet čtyři lidí hledat ty dva.

A jelikož je ten dům, ve kterém dnes přebývají dost velký, tak se rozhodli rozdělit na tři skupinky po čtrnácti. Takže čtrnáct lidí šlo hledat do prvního patra, čtrnáct do druhého patra a čtrnáct do třetího.

Všichni byli po dvou hodinách hledání zoufalý, tak se rozhodli zamířit zpět do obýváku. A tam na ně čekalo překvapení - ti dva, které hledali se líbali na gauči.

Všichni se na ty dva s pobavením dívali. Když se ti dva od sebe odtáhli a uviděli, že se na ně všichni dívají, začali rudnout.

„My nemáme nazdobený stromeček!” ozval se Jakub.
„No jo, vlastně!” plácl se do čela Šťepán z osmnácté kapitoly.
„Takže, já jdu do sklepa pro ozdoby.” rozhodl se Lukáš.

A tak se Lukáš vydal na strastiplnou cestu do sklepení tohoto domu.

Našel všelijaké poklady. Například rotoped, který nikdo pěknou řádku let nepoužil, sudy s jakousi záhadnou tekutinou, záhadný flek na zdi....takto by se dalo pokračovat do nekonečna.

„Tssst! Jau!” zasyčel, když se praštil o strop.

Proč se ten strop asi snižuje?

Zeptal se sám sebe.

Najednou, z ničeho nic zhasla světla. Lukáš se lekl, o tom nebyl pochyb. Najednou narazil do čehosi kovového. A také zjistil, že je u zdi.

Podle paměti se vydal nahoru pro baterku. Sice se několikrát málem přizabil, ale nakonec vyvázl pouze s odřeným loktem a boulí na hlavě.

„Lidi! Podejte mi někdo baterku a pojďte se mnou!” zakřičel ode dveří.
„Snad se nebojíš.” rejpl si Šimon, když mu podával baterku.
„To ne, ale něco jsem našel.”

A tak všichni šli tím sklepením, jediným zdrojem světla byla baterka, kterou držel křečovitě v ruce Karel z jedenácté kapitoly.
„Bacha, začne se za chvíli snižovat strop.” upozornil Lukáš, ve chvíli kdy se Matyáš z páté kapitoly praštil hlavou o strop.
„Máš hlásit víc dopředu! Tohle je diskriminace žiraf!” smál se Matyáš, držíc se za hlavu.
„Přesně tak!” řekli všichni ostatní Matyášové naráz.

Po chvilce strávené v záchvatu smíchu, při kterém dělali hluk jak sloni se vydali dál.

Jak později všichni zjistili, to kovového, do čeho Lukáš narazil byly dveře.

Společnými silami je otevřeli. Za nimi je čekalo překvapení.

Bylo tam dvacet tři cestiček, každá s cedulkou.

Karel, který drtil v jedné ruce baterku a ruku jeho přítele v té druhé přišel k té první cestě.

„Honza a Gejmr. Druhá kapitola.” přečetl písmo.

Ti, kteří byli přečteni se na sebe podívali. Chytli se za ruce a šli prozkoumat tu chodbu.

Jak tak v ní šli, tak nakonec došli na jedno místo. Byl zde nádherný výhled na Prahu. Ale potom si všimli ještě jedné chodbičky. Vydali se spolu do ní a našli zase pro změnu místo, na kterém byl úžasný výhled na Pardubice.

A takhle to pokračovalo dál a dál. Do té doby, než odešli ti dva kluci, kteří se dali dohromady tuto noc. Ještě bylo ale celou chodbou slyšet, jak volají:

„Příští rok zase tady!”

Taaaaakže, teď nějaké ty závěrečné kecy autorky, které nikoho nezajímají.

Chci vám všem poděkovat. Díky moc za každé přečtení a za každý hlas.

Doufám, že se vám tento adventní kalendář aspoň trochu líbil.

Takže běžte žrát cukroví, hrát si s malým sourozencem, pomáhat rodičům, štvát staršího sourozence, poslouchat koledy, nebo koukat na pohádky...hlavně něco, co vás bude bavit. Přeji vám nádherné Vánoce a ať dostanete to, co chcete.❤️

PS: Tuto kapitolu jsem vymyslela v jednu ráno, takže se nedivte že je taková...podivnější než normálně