Adventní kalendář 2021 (Jednodílovky)

#19 Sakra... [Vetaa]

Utíkal jsem před ním. Byl jsem rychlejší, ale docházely mi síly. Zase. Zase mě zbil v té uličce. Chtěl jsem vstát, ale nešlo mi to. Bolelo to. Bolelo to, ale ne tak moc, jako mé srdce. Zlomené srdce. To je ta největší bolest.

„Proboha, Nikolasi...” vytrhl mě z myšlenek hlas. Tvůj hlas.

Chtěl jsem se zvednout a odejít. Chtěl, ale nemohl jsem. Pomohl jsi mi na nohy, ale mě se udělalo před očima černo.

„Sakra!” uslyšel jsem tvůj zoufalý hlas.

Bylo to ta poslední věc, kterou jsem uslyšel.

Cítil jsem tě vedle sebe. Slyšel jsem ten otravný pípající zvuk po mé levé straně. Slyšel jsem, jak brečíš. Slyšel jsem vše, co jsi mi povídal. Vykládal jsi mi vždy co všechno se dělo. Všechny možné historky, příběhy. Vyřizoval jsi mi vzkazy od kluků. Sem tam se sem kluci taky zastavili, tys tu byl ale každý den.

Takhle plynuly dny, týdny. Až jednou, jednou jsi nepřišel. A pak další den, další a další. Přivezli mi někoho nového do pokoje. Ten někdo pak ke mě přišel. K mé posteli.

„Promiň mi, že jsem tu nebyl. Prostě jsem to...nedal.” řekl jsi smutně.

Hrozně rád bych tě teď objal. Hrozně rád.

„Nevzdávej to. Prosím.” zašeptal jsi. Brečel jsi.

Nechci, abys brečel. Nechci, aby ses trápil. Nesmím to vzdát. Kvůli tobě.

Ze všech sil jsem se snažil otevřít oči. Sice mi to chvíli trvalo, ale na několikátý pokus jsem to zvládl.

Posadil jsem se. Já...já to dokázal!

Seděl jsi na mé posteli a díval se do země. Zahlédl jsem, že ti ukápla slza.

Objal jsem tě kolem ramen.

Nejdřív jsi sebou sice leknutím cuknul, ale pak ses na mě se slzami v očích podíval.

„N - Niky!”

Já se jen usmál a přitáhl si tě do objetí.

„Miluju tě.” zašeptal jsi.
„Já tebe taky. Pořád.” usmál jsem se.

Mockrát děkuji 8Smtv8 za tip!