"Mé třetí přání je, aby jsi mě políbil" (Sope)

5.

Další den. Další práce. Další utrpení, že musím být tu na světě. A další věc je ta, že mám posranou rakovinu a mohu zemřít klidně do měsíce!

Přišel jsem ospale k lince, kde byl Jin a kuchtil jídlo. "Dnes musíš posnídat. Včera jsi neměl večeři. Víš kolik hodin nejíš? Už od osmi jsi spal a teď je sedm ráno. Jen si to spočítej" Řekl Jin. Jen jsem nad tím pokroutil očima. "Nemám hlad vezmu si to do práce." Odpověděl jsem mu.

Jako bez duše jsem se došoural ke stolu a složil si do ledových rukou svůj obličej. Dnes se mi nechce do práce. Kde je ta energie, co ve mě panovala od dětství. Jsem jak tělo bez duše.

Jin mi dal kakao. Vypil jsem ho do pár minut. Přešel jsem k šatníku a oblékl si klasický černý oblek co nosil u mě v práci skoro každý.

Vzal jsem si svůj kufřík, řekl jsem Jinovi, že přijdu kolem čtvrté odpoledne a vypařil se z bytu k autu. Dnes nebyl den, který jsem si představoval.

Zvedl jsem od Jimina telefonát.

J : Hoseokie! Kdo dnes půjde semnou do baru?

H : No já nevím Jiminie! Co třeba ten tvůj?

J : Ne byla to jen jedna noc, potom jsem se naštval, že se na mě vysral a šel jsem za jiným. Jmenuje se Felix. Moc by mě zajímalo jaký je v posteli. Ale moc spěchám. Ale to je jedno myslel jsem, že půjdeš do baru semnou! Nemáš čas?

H : Nemám moc času pracuji od rána do čtyř. Potom musím pomáhat Jinovi však víš.

J : Víš že ti to nevěřím Hobi? Nevadí. Tak nic, budu muset ahoj!

H : čau.

Vím, že když se řídí se netelefonuje, ale už tak bych nestíhal do práce. S Jiminem mám dobrý vztah, ale musel jsem ho odmítnout. Nebylo mi zrovna dvakrát fajn.

Dojel jsem do práce a právě se potkal s Kimem. "Hoseoku! Ty se lepšíš! Deset minut před schůzkou! Jseš skvělý!" řekl s trochou s ironií můj kolega.

"Jo jasně" zasmál jsem se a společně si sedli do prostorné místnosti, kde byl uprostřed černý skleněný stůl a okolo něho zidle. Před stolem bylo zatažené plátno kde se ukazovaly různé grafy apod.

Středa

Dnes jsem opět nešel do práce. Bojím se, že se dozvím to co bych nechtěl a budu naštvaný a smutný zároveň až tak, že nebudu moct jít do práce.

Jel jsem k nemocnici kde byl můj cíl. Moc se těším hlavně na Mina. Ani nevíte jak rychle jsem se zamiloval. Ale je to jen jednostranná láska. Přece jen doktor s jeho pacientem...

Čekal jsem v čekárně. Mé tělo bylo nudou plněné, dokud jsem neuslyšel své jméno.

Zvedl jsem se a pomalou chůzi se vydal do místnosti, kde seděl za stolem můj crush.

"Dobrý den Jungu" Ihned se usmál když mě viděl. "Dobrý den pane doktore." Už jen dotek na zádech, abych si sedl ve mě dělal opravdu velké věci.

"Takže dnes uděláme další testy, aby jsme věděli co a jak. Vím, že to je teprve pár dní, ale ze začátku bude lepší pokud to budeme kontrolovat, aby jsme opravdu věděli co a jak" moc jsem ho ani nevnímal, protože ty jeho rty... Líbal bych ho dokud by mi kyslík nestačil.

"Pane Jungu?" zamával mi před obličejem. "Oh pardon" Nevinně jsem se usmál. Avšak v hloubi své duše jsem se cítil trapně a provinile. "V pořádku jen.. slyšel jste to co jsem řekl?" zeptal se a mírně přihmouřil očí. Kývl jsem I když jsem slyšel jen to, že budou nejdřív více testů nebo něco takového.

"Fajn tak pojďme" usmál se a pohled mi opětoval. Byl jsem šťastný. Schválně jsem se ho omylem dotýkal třeba rukou když mi dával nějaký papír. Jsem šílenec totální.

Po vyšetření jsem se vrátil zpět do auta a jel nakoupit. Jin mi dal nehorázně dlouhý seznam. Bude prý vařit specialitu, protože zítra přijde Sehun, Jungkook, Jimin a Felix. No jo, to zase bude...

Vše jsem nakoupil a dal do auta. Přijel jsem domů a táhl se s těmi tašemi do výtahu. Agh proč bydlíme, až někde v nebi!

"Ježiš Hobi! To si nemusel mohl si mě prozvonit a já bych ti pomohl" uvítal mě Jin. Vzal mi taše a dával věci z nich na kredenc odkud je dával do poliček a do ledničky.

Jen jsem se nad tím usmál a šel do pokoje se převléct a projet si internet. Byl jsem unavený. Zase jsem tam strávil minimálně dvě a půl hodiny to je i k tomu ten hodinový nákup, protože jsem hledal zasraný mléko a vajíčka plus nějaký Jinův oblíbený časopis. Nečtu je, takže se nevyznám jaký je čí.

Opět jsem se hádal přes zprávy s Jiminem, že tam prostě nepůjdu. Nepůjdu do klubu jsem tam už jako doma.

Nakonec přišel zamnou do pokoje skoro přes čtvrt Soulu a čekal, než se nachystám. Moc jsem se netěšil dokud jsem tam někoho nepotkal.

Moc nevím, jestli se tady tento příběh uchytí aspoň tak 2k přečtení. Ale tak co uvidím.

I purple you A.R.M.Y 💜 💜 💜