"Mé třetí přání je, aby jsi mě políbil" (Sope)

3.

Bože já to zatraceně opět přehnal! Bolest hlavy mě unavuje, už dobrých pět minut po probuzení. Dnes to není jediné. Břicho je to samé. No jo, budu zase vyprazdňovat žaludek, ze včerejška co jsem nestihl.

A taky že jo! Začal jsem se nadouvat, až jsem musel na záchod. Takový stavy jsou nejhorší. Hlavně když smíchám v žaludku všechny druhy alkoholu!

Jak jsem čekal Jin už byl doma a od něho jsem měl bílou pilulku s vodou na kredenci.

"Jine?" nahlas jsem ho zavolal. Jeho jméno, se rozlehlo po celým bytě. "To jsem jako už mrtvý, že mě nevidíš? Dvakrát si kolem mě prošel v obýváku u gauče!" Lekl jsem se a uskočil.

"Heh, jsem dnes mimo." "No to vidím i ten záchod!" Naštval se. "Ale mám drby! A ty ne!" řekl jsem. Rychle se Jin narovnal a přišel blíž ke mě. "Fajn, pojď si sednout a můžeš mi vše říct" Na naštvaný výraz změnil na klidný a milý. Je taková drbna!

Vše jsem mu řekl. Byl překvapený. No jo, kdo mluví, ten ví co nejvíc. Cítil jsem se, jako bych teď řekl, ten největší proslov.

Jin šel nakoupit a já zůstal na gauči kolena k hrudi a čekal kdy ta ukrutná bolest přejde. Nejen, že už zvracím po třetí za ráno, ale ani ta hlava nepřestává. Buď mi dal jen tak z prdele nějaký bonbon v podobě pilulky proti bolesti nebo jsou k hovnu.

Je to na lékaře? Tuto otázku jsem si položil. Není samozřejmě jen jsem Saké, Soju, whiskey a spol zkonzumoval tak, že mi je špatně, jak kdybych měl v žaludku bomby!

Sedl jsem si a pomalu vstal. Šel jsem se převléct do lehkých tepláků a bílého trička. Naštěstí dnes nemám práci. Je sobota a já můžu odpočívat.

Najednou jsem uslyšel zvuk který se rozléhal po bytě. "Ahoj" Vyšel jsem a uviděl Sehuna. "Čau" mávl rukou a Jin si k němu sedl.

"Nový kluk?" zeptal jsem se s pohrávajícím úšklebkem na obličeji. "Ne! Jen kámoš." Upřesnil Jin. "No jen, aby se z Jinova pokoje ještě dnes neozývaly zvuky typu : Sehunie přidej! Ano tam! Jsi moc široký!" začnu se smát. "Debile" žduchl do mě ze srandy Sehun.

"Dnes tu budu jen na chvilku, potřebuji ještě zajet do kavárny. Dnes přijdou mí rodiče. To zas bude" Oznámil Sehun. Moc mě to nebavilo, tak jsem řekl, že půjdu k sobě. Na takové řeči jsem neměl náladu. Byl jsem unavený a po chvilce jsem usl.

Vstal jsem až večer, kdy Sehun už tam nebyl a Jin už dovečeřel.

Pondělí

Dnes jdu k doktorovi. No jo, co si budem břicho bylo v pořádku a hlava také jen jsem blil, jak jednorožec duhu.

Čekal jsem v čekárně. Bylo tu docela hodně lidí. Nevadilo mi to. Vzal jsem mobil a četl články na internetu.

Zanedlouho mě zavolala sestra, že jsem na řadě. Vstoupil jsem do ordinace a prozkoumával ji mými oči. Najendou vstoupil do místnosti muž, který ticho prolomil svým hlubokým a sexy hlasem. Už teď vím, že jsem se zamiloval.

"Dobrý den pane Jungu" Mírně se usmál a v mém břichu vypukla motýlí válka. "D-dobrý den nečekal jsem vás" byl jsem nervózní. "Ano, myslím si to. Jsem tu nový a teprve dnes začínám pracovat tu v nemocnici." řekl a já se nad jeho hlasem začal upínat.

"No nic, takže uděláme klasickou prohlídku a potom mi řekněte, co vás  přesně trápí, vadí nebo tak a pokud ne sepíšu, že je vše v pořádku a můžete odejít." oznámil. Díval jsem se na něho jako na Svatý obrázek. "Jak se jmenujete?" na svém doktorském plášti nic neměl a tak jsem nevěděl jak ho oslovit. "Pardon jsem Min Yoongi" Kývl jsem a začal se nechat vyšetřovat.

"Tak dobře vše je zkontrolované. Nějaké problémy?" zeptal se a podíval se na mě. Utápěl jsem se v jeho tmavě hnědých očích. Tak sexy doktora jsem tu neviděl. "Ehm... Jakože vím, že to bude buď z nadměrného používání alkoholu nebo prostě kocovina po alkoholu. Jenže v pátek jsem se omylem opil. No a v sobotu druhý den mě neskutečně bolelo břicho. Zvracel jsem po celý den a byl jsem strašně mimo." postěžoval jsem si.

" Zkusím vám prohmatat břicho a uvidíme co to je. Kdyžtak půjdete na vyšetření. Ale myslim si, že je to obyčejná kocovina. Možná jste třeba na něco alergický nebo vám bylo opravdu nevolno. " opět se usmál. A já pocítil další válku motýlů.

Na jeden bod na břichu, který stlačil mě bolel. Nahlas jsem syknul a doktor MIN, už věděl, co by to mohlo být. " Tak teda tlusté střevo. To zvracení, nevím jestli to mohlo být úplně z toho, ale uděláme vyšetření ano?" kývl jsem.

Po vyšetření

Čekal jsem zase v čekárně. V nemocnici jsem už byl kolem dvou hodin. Než se něco udělá to trvá a mě to štve řád, bych totiž věděl, co mi je.

Zavolal mě doktor a já mohl konečně vědět co mi je.

UŽ jsem chtěla psát dál, ale to bych nebyla já, která to utne. No jo, já vím.

Plus Yoongimu je něco přes dvacet. Jakože atestace je dva roky a vystudovat medicínu je až v 28 myslím, takže jsem si vše vymyslela. Je to jen fanfikce.

I purple you A.R.M.Y 💜 💜 💜