"Mé třetí přání je, aby jsi mě políbil" (Sope)

15.

Yoongi

"Koho dovezli?" zeptal jsem se ještě jednou, abych slyšel lépe. "Jung Hoseok" nahlas jsem uslyšel jméno svého milého.

Zeptal jsem se na pokoj, ale byl na sále. Rychle jsem vběhl do uliček, které měly vést do sálu. U sálu jsem opatrně rozevřel dveře a setkal se s povolením s doktorem.

"Co tu děláte?" Zeptal se doktor "Co se mu stalo?" položil jsem mu na jeho otázku svoji. Udýchaně jsem u toho poslouchal. "Podle uvedení informací jeho kolegy jsem uslyšel, že spadl na mokré části, kde se rozlilo jednomu chlapci hmota a rychle se na ní uklouzne. Spadl na záda a na hlavu. Narazil si je, ale to není tak hrozné jako hlava. Má ránu na hlavě. Necháme si ho tu několik dní a podle jeho testů na jeho rakovinu zjistíme co dál " jeho proslov byl tak dlouhý, ale zapamatoval jsem si každé písmeno úplně do detailu.

" Děkuji " vděčné jsem poděkoval a usmál se." Dobře teď, ale opusťte sál " " Samozřejmě " odešel jsem a nechal si udělat volno. Byl jsem ve své ordinaci a přemýšlel, jestli mám jet do toho Busanu. Je to tak důležité, než Hoseok? Moc se o něho bojím.

Je to pět hodin co spí. Pět minut do sedmé hodiny. Netrpělivě poklepávám nohou a hrají si s prsty. "Pane Mine?" Zeptá se fialovovlasá sestra "Ah Jisoo je už Jung Hoseok vzhůru?" zeptám se starostlivě.

"Ano je teď před pár minutami otevřel oči. Mám vás pustit k němu?" kývl jsem. "Díky Jisoo" "Jasně v pořádku" její srdcovity tvar úsměvu mě donutil se usmát též a nechal ji odejít.

Sedl jsem si k němu a vzal mu ruku. "Zlato, jsi v pořádku?" uviděl jsem jeho hlavu v silném obvazu. "Ano" Nezmohl se na nic jiného. "Nechci, aby.... jsi odešel" těžce opět řekl.

"Ano Hoseokie neodejdu neboj se" Dal jsem mu polibek na rty a pohladil ho po rameni. "Díky" usmál se a zavřel oči. "Musíš si odpočinout. Moc tě miluji. Nezapomeň" stiskl jsem mu ruku víc a polivil ji.

"já tebe taky yoongi. A nezapomenu" usmál se a potom upadl do spánku.

Toto byla naše poslední konverzace. Potom jsem odešel a šel domů. Potřebuji spánek.

Hoseok

Probouzel jsem se každou druhou hodinu. Bolela mě hlava a pipací stroje mě neustále rozrušovaly.

"Kurva" zakleji, když už opět, snad po páté vzbudím.

Když se podívám kolik je hodin, už nejsem tak naštvaný. Bylo osm hodin. Rolety, ale byly zatáhlé takže bylo těžké rozpoznat den od noci.

"Dobré ráno pane Jungu. Prosím musíte jít k panu doktorovi Minovi. Pojedu s vámi jen si nasedněte" usmála se tu známá sestra. Každý prý o ní mluví. Je hodná a její úsměv rozzáří snad každého. Mimo to ráda zpívá a když nemohou pacienti usnout zazpívá jim.

"Dobře" vydechl jsem a sedl si na vozík. Vše v tu chvíli bylo velké. Chudáci vozíčkáři.

"Tady ho tu máte potom mi řekněte." odešla sestra a já se ocitl v polibku. Spolupracoval jsem. "Nejde to jinak baby. Musím jít na ty tři dny jet, ale potom si tě vezmu pod svá křídla, ju?" Pohladil mě po tváři a udělal prohlídku. Potom mě poslal udělat zase ty věci kterým já sotva rozumím a opět mě poslal si lehnout.

Štve mě, že nemohu ho mít u sebe. Chci jeho doteky! Proč to nemohu mít? Ano zase chytrý Hoseok. Je doktor a nemá jen mě že? Plácl jsem se v duchu do čela a dál odpočíval.

Najednou jsem uslyšel hlas Jina a našeho dřívějšího pana učitele Kima Namjoona. "Hobi" měl v očích slzy. "Ano?" Ozval jsem se, ale kvůli světlu jsem musel zavřít oči.

"Moc se omlouvám " pohladil me po rameni. "Nevadí a dobrý den pane učiteli" usmál jsem se. "Nejsem učitel pro tebe ne říkej mi Namjoon" usmál se a já mu to oplatil.

Bože proč to čtu a připadá mi to jako úplná blbost? 😂.

Třetí kapitola

I purple you A.R.M.Y 💜 💜 💜

~643~