Five Elements[cz]

46.Díl

"Mami?" Zašeptala jsem, když jsem otevřela dveře našeho domu. Nastalo úplné ticho a přede mnou se objevila ubrečená máma. Vykulila oči a znovu se rozbrečela. 

"Summer! Zlatíčko moje!" Vykřikla a vrhla se na mě. Drtila mě v objetí a stále brečela. Rozbrečela jsem se taky.

"Tohle mi už nikdy nedělej."

"Neudělám. Slibuju." Řekla jsem přiškrceným hlasem.  Máma mě pustila a já přešla do obýváku. Při tom pohledu jsem se znovu málem rozbrečela. 

"Co - Co tu všichni děláte?" Posmrkla jsme a zakryla si ústa rukou. Přede mnou byli úplně všichni. Dan, Ellen, Jason, Austin s Funny v náručí, vedle něj seděla Trish a hned vedle ní Sebastian. Dokonce jsem zahlédla profesora dědulu,jak jsem mu začala říkat.  Všichni se usmáli a vtáhli mě do společného objetí. 

"Opovaž se ještě někdy jen tak zmizet," Začal Seb. "Neměl jsem si s kým povídat."  

"Sun? Jestli mě ještě jednou necháš samotnou přísahám, že se podřežu."  Smrkla Dan a zmáčkla mě ještě víc.  Po chvíli, velmi dlouhé chvíli mě všichni pustili a já uslyšela štěknutí doprovázené zvířecím zařváním. Do obýváku vběhla Leslie a mířila přímo ke mě. Skočila mi do náručí až jsem spadla na zadek. Po chvíli se objevili i Art s Ariou a vrhli se na mě, stejně jako Leslie. Vesele jsem je drbala a hladila.

"Summer? Kde jsi byla ty tři týdny?" 

"Byla jsem ehmm.." Zapřemýšlela jsem. Nemůžu mámě říct, že jsem byla unesela lidmy, kteří ovládají elementy. A já je pak zabila. 

Počkat! J-já je zabila. ...   Podívala jsem se před sebe s mírně otevřenou pusou. Slzy mi znovu začali téct a já jen prostě hleděla před sebe. 

"Summer?" Dotkl se mě Alex.  Podívala jsem se na něj s utrápených pohledem.

"Já je zabila." Zašeptala jsem a schoulila se k němu. Objal mě a pak mě vzal do náruče. 

"Je hodně unavená, vezmu ji do pokoje." Všichni souhlasně zamručeli a Alex mě odnesl.

"J-já ne-ne-nechtěla." Brečela jsem dál do jeho trička a nehodlala přestat.

"Udělala si to v sebeobraně." Zašeptal mi do vlasů a položil mě na postel.

"Ty to nechápeš. Já je zabila, protože jsme chtěla.."  Zamumlala jsem do peřiny. 

"Odpočiň si a pak to bude lepší." Chtěl odejít, ale já ho chytla za rukáv a stáhla k sobě.

"Zůstaň tu se mnou... prosím. Potřebuju podporu." Mírně se zasmál a lehl si vedle mě.  

*****

"Chřipka?"  Zvedl obočí můj třídní učitel. Přikývla jsem.

"Tři týdny?" Pokračoval. Pokrčila jsem rameny a dodala:

"Nikdy nevíte kdy udeří." Rejpla jsem si a mírně se usmála. Chvíli mě sledoval, pak si povzdechl, podepsal to a nechal mě si jít sednou vedle Sebastiana. 

"A to si musela být v tý karanténě nebo co to bylo?" 

"Jop." Právě profesor mě, mezitím co jsem spala, zachránil před vyzrazením samy sebe. Řekl, že jsem dostala chřipku a musela jsem zůstat u něj, protože byla velmi nakažlivá. Máma mu to prvně nesežrala, ale když jsem po svém příchodu zpátky všechno potvrdila, začala mi vyčítat, že jsem jí to aspoň nezavolala.

Zbytek hodiny jsem ho musela přesvědčovat, že to tak vážně bylo.  Po skončení hodiny jsme šli  společně k mé skřínce, kde už se shromaždovala naše "partička". Horlivě o něčem mluvili ale hned jak jsme přišli přestali a jen se usmáli.