Five Elements[cz]

39. Díl

Alex:

Sobotní dopoledne... Konečně můžu spát do kdy chci. Jakoby to byla věčnost co jsem mohl tak dlouho spát. Začal mi vybrovat mobil, jakoby to bylo nesmírně důležité..  Pomalu jsem se zvedl z postele a protáhl se, trochu si rozcuchal vlasy a zamířil  ke stolu na kterém vybroval ten mobil.

"Halo?" Řekl jsem ospale a čekal na odpověď.

"Alexi?! Je u vás Summer?" Vyjekla na mě paní Johnsnová. Překvapeně jsem pozvedl obočí a chvíli se díval do zdi.

"Ne, proč by měla?" 

"Říkala, že půjde s Daniell k vám, ale před chvíli tu Daniell byla, aby ji vyzvedla!"  Řekla zoufale.  Stuhl jsem a čekal jestli něco dodá.

"Ona... ona už je určitě na cestě.. Musí být na cestě, jen.. jen se někdě musela zdržet.. Určitě." Nepoznal jsem jestli o tom přesvědčuju ji nebo sebe. Summer se přece nemohla jen tak vypařit..

"Dobře.. Kdyby se ukázala, zavolej mi prosím." 

"Zavolám." Ujistil jsem ji a vytípl hovor. 

"Alexi?" Ozvala se za mnou Dan. Otočil jsem se na ni. Měla stejně vyděšený výraz jako já.

"Jen se někde zdržela."  Neřešil jsem, jestli ji táta pustil, nebo jestli našla náhradní klíč pod rohožkou. Teď šlo o Summer. 

"Počkáme a ... a prostě počkáme." 

Seděli jsme na gauči v obýváku a pořád doufali, že se rozezvoní zvonek a za dveřma bude stát vysmátá Summer. Jenže se to nestalo. Každou chvíli to bylo čím dál tím horší a já si čím dál víc uvědomoval, jak moc mi na Summer zaleží. Táta se ani nesnažil nás přinutit sníst oběd.  Na tom gauči jsme seděli skoro čtyři hodiny a stále se otáčeli ke dveřím. Dan pomalu usínala s nepokojným výrazem.  V kapse mi začal vybrovat mobil a já málem dostal infarkt. Rychle jsem ho vyndal a přijmul hovor.

"Ano?"

"Alexi..." Zašeptala. Zatajil jsem dech..

"Summer? Kde jsi? Co se stalo? Je ti něco?" Chrlil jsem ze sebe otázky a byl ještě nepokojnější než před tím.

"Prosím, pomoz mi. Něco mi píchly a já nemůžu použít svoji sílu .." Zachraptěla. Bylo slyšet otevření dveří a pak šustot.

"Copak Summer.." Mluvila tam nějaká holka a s vyslovením jejího jména si nechala záležet, aby vyznělo co nejodporněji.

"Už jsi vzhůru? Bojíš se?" Hlas byl hlasitější a přitom známější.

"Rose, p-proč to děláš?" Zašeptala Summer a rozkašlala se.  Rose? To ona?

"Není ti to jasný? Byla jsi můj úkol. Měla jsem tě zničit a místo toho, jsi zničila ty mně. Teď budeš trpět za moje ponížení než mým pánem." 

"Před tvým pánem? Před kým Rose? Kdo je tvůj pán?"Summer mluvila hlasitěji a zoufaleji.  Ozvala se tupá rána a hned na to bolestný výkřik. 

"To není tvoje věc, zatím." Zasmála se Rose.

"A tohle si vezmu." Zašustilo v  reproduktoru a ozval se hlas přímo mluvící do mobilu.

"Summer momentálně nemá čas. Zavolejte později, nebo v nejlepším nikdy."  Zasmála se.

"Rose prosím!" Vykřikla Summer a hned potom se ozvalo pípání oznamující konec hovoru. Otočil jsem se s nevěřícným výrazem a vytřeštěnýma očima.

"T-to byla Summer?" Zeptala se Dan opatrně.

"Rose - unesla ji." Zašeptal jsem a měl chuť se zhroutit.

Summer prosím vydrž.. 

Neeeext Paaart!:DD Kdo to čekal?:O Doufám, že nikdo (protože to byl záměr) :DD.. 

Za 1. - Doufám, že zase nepřeháním.. :D

Za 2. - Co se bude dít dál? :D (já to samozřejmě vím, nějak vzdáleně, ale zajímá mě jak si to představujete vy) :)

Za 3. - Uhmm.. už nevím XD Užijte si část^^