Five Elements[cz]

32.Díl

„Cože!?“ Vykřikli jsme s Austinem zároveň.

„Budeme se stěhovat.“ Vyhláskovala to znovu usmívající se mamka. Knedlík v mým krku se nehorázně zvětšil.

„A-ale nemůžeme se stěhovat.“   Křikla jsem přidušeně.

„Mami, já nemůžu odejít. Mám tu už přátele a a a..,“

„A Trish!“ Dořekla jsem to za něj.  „Já tu mám taky přátele a možná, možná i někoho dalšího.“ 

„Mami, prosím nemůžeme se stěhovat.“ Fňukla jsem.

„Ale, necháte mě domluvit?“ Zasmála se máma. Roztřeseně jsem dýchala a sledovala každičký její pohyb.

„Budeme se stěhovat, protože ty díry jsou moc velké a drahé, navíc všechno mi tu připomíná tátu. Chci se přestěhovat.. to ano, ale jen do vedlejší ulice… Je tam jeden starší dům… Jeho oprava sice bude stát hodně ale aspoň tam nebudou zbytky vašeho otce.“ Usmála se a zadívala se na nás. Rozšířili se mi zorničky.. My- my neodjedem..

„Mami já tě miluju.“ Křikla jsem a silně ji objala. 

Ukázala nám na fotce ten dům. Byl moc hezký a byl tam i MŮJ balkon.. 

„Už se těším..  Koupili jsme ho už, že?“

„Jistě, že ano.“

************

Ráno jsem z postele vylezla rychleji než kdy jindy. Budík ani nestihl zvonit.. Zalezla jsem do koupelny. Rychlá sprcha, úprava, výroba účesu v podobě pár malých copánků(copánky mezi ostatními vlasy).  Přeběhla jsem do pokoje a málem zakopla o Austina mířícího do koupelny.  Zalezla jsem do šatny a neodpustila jsem si myšlenku na Narnii v mé skříni.  Vytáhla jsem si černý džíny, šedý tílko s nápisem Rock a pak černý svetřík.. Oblíkla jsem se a nasadila si naušnice s náhrdelníky.  Seběhla jsem schody do kuchyně, vzala jsem si jogurt a zasedla ke stolu.

„Taky ses tak moc lekla?“ Objevil se vedle mě Austin s bagetou.

„Jo a jak.“ Oddychla jsem si a odnesla jogurt.

„Už jdu.“ Křikla jsem a začala si obouvat converse.   Celou cestu jsem se usmívala ale nevěděla jsem přesně proč.

Stěhujem se? Nestěhujem se moc daleko? Jdu za svými přáteli?  Uvidím Alexe? Sebastiana? 

Byla jsem mírně zaskočena svými myšlenkami…

„Sun?“ Křikla na mě Dan a už ke mně běžela.

„Dan. Mám novinku.“  Objala mě a usmála se.

„Povídej.“

„Budeme se stěhovat.“  Vykulila oči a mírně otevřela ústa.

„Al-ale.“

„Jen do vedlejší ulice.“ Zasmála jsem se. Vydýchla a znovu mě objala.  Za ní jsem uviděla Sebastiana.

„Dan chci ti někoho představit.“ Usmála jsem se a potáhla ji za ruku jeho směrem.

„Sebe!“ Křikla jsem. Zastavil se a otočil se na nás.

„Summer co to děláš?“ Zastavila se a pošeptala.

„Chci tě představit úžasnýmu člověku.“ Zasmála jsem se. Došli jsme k němu a já ho objala.

„Sebe tohle je Dan, Dan tohle je Seb.“ Dan nejistě přikývla a usmála se. Sebastian si ji prohlídl, nasadil nenáviděný obličej a zůstal stát.

„Ježiši nech toho!“ Křikla jsem a zasmála se. Zasmál se taky a usmál se na Dan.  

„Těší mě.“ Mrkl na ni a chytl mě za ruku.

„Pojď jinak nestihnem matiku.“ 

„Ou, jo jasně, Dan, další hodinu máme spolu. Uvidíme se.“

„Jop, zatím.“ Usmála se a my už byli pryč..

„Je v pohodě.“ Prohodil Seb na hodině.

„To je super.“ Usmála jsem se na něho..

„Stěhujem se.“ Šeptla jsem mu. Vyletěl z lavice a vykulil na mě oči. Začala jsem se dusit smíchem, když se na něj učitel podíval.

„Sedni si.“ Šeptla jsem…  „ Stěhujem se ale jen do vedlejší ulice.“ Usmála jsem se.

„Ještěže tak.. Si jediná, která se se mnou baví.“ 

„Teď už i Daniell.“  Zbytek hodiny jsme se snažili poslouchat učitele..

„Tak se zatím měj.“ Usmála jsem se na něj, a přešla ke skříňce.

„Summer!“ Uslyšela jsem Ellen.  Všichni byli nastoupení okolo mě.. Trošku mě to zaskočilo.

„Slyšeli jsme, že se stěhuješ.“

„Ale-„

„Jen do vedlejší ulice.“ Dokončil větu Alex. Usmála jsem se a přikývla.

„Ještě, že tak.“ Zasmála se Ellen.

„Jinak bychom dneska nemohli nikam jít.“  Zašklebila se.

********

„Sun pohni jinak nám zavřou před nosem!“ Křičeli Dan s Ellen.

„Už jdu!“ Zasmála jsem se a vyběhla z budovy..

Došli jsme do obchodu a zůstali tam asi další tři hodiny. Nasmáli jsme se tak moc, například tomu klukovi co se tak naparoval i když měl na obličeji čokoládu.

Pak jsme si zašli do Starbucks na horkou čokoládu a muffiny.

Opět jsem měla pocit, že někam patřím. 

Další díl:)) Kratší ale doufám, že se líbí..:)