Five Elements[cz]

42 Díl

Z nějakého důvodu teď sedím na židli v poloprázdné místnosti a sleduju bílou stěnu před sebou.  

"Summer."  Otevřely se dveře a dovnitř vešla Rose. 

"Pán tě chce vidět," Přidrzle se usmála a přišla blíž. "Má pro tebe překvapení."  Nepřítomně jsem přikývla a vyšla z místnosti.   Opět seděl ve svém obrovském křesle uprostřed "podia". 

"Oddala jsi se mi." Přikývla jsem a on kývl na Rose za mnou.

"Elemente ohně, přiveď moje překvapení."  Rose se uklonila a zmizela.  

"Dokaž svoji oddanost." Mávl rukou vedle sebe a já přešla vedle něj. Dvě tmavé postavy se blížili k nám.  Přerývavě jsem se nadechla, když jsem vedle Rose spatřila Alexe. Chtěla jsem vykřiknout a umačkat ho ve svém objetí. Místo toho jsem stála jako přikovaná a dusila v sobě všechny pocity. 

"Znáš ho?" Chvíli jsem si ještě užívala pohled na Alexe, který mě sledoval šťastným pohledem.  Zavrtěla jsem hlavou. "Ne pane, neznám ho."  Alex chtěl něco říct, ale Rose ho stáhla za ruku.  

"Dobře," Vztal a přešel ke stolku na kraji místnosti. Otevřel malou skříňku, která na něm byla a vytáhl z ní nůž. Přešel zpátky ke mě a nůž mi vložil do rukou. 

"Tak ho zabij."  Řekl bez emocí. Dech se mi zadhrl v ústech.  Pomalu jsem scházela jeden schod po druhém a ocitla jsem se před Alexem.  Vzala jsem nůž do obou ruk s ostřím mířeným před sebe. Podívala jsem se na Alexe. Pozoroval mě, nemohla jsem zjistit co se mu teď honí hlavou. Koukali jsme na sebe v otázce, co bude dál. Jenže odpověd jsem mohla dát jen já.   

"Neznám ho pane," Sklonila jsem hlavu. "Proto nevidím důvod ho zabíjet." Otočila jsem se a šla zpátky.  Klekla jsem si před jeho křeslo a nůž jsem mu podala zpět.

"Nechte ho žít, za nic nemůže." Vydechla jsem. Chvíli bylo ticho, které mě zevnitř užíralo. Kdyby se ho rozhodl zabít, nic s tím neudělám. 

"Elemente ohně, vpíchni mu neutralizátor a odveď ho do jednoho z pokojů. Chvíli tu s námi pobyde."  Rose přikývla a odvedla Alexe pryč z mého pohledu. 

"Chci aby jsi za ním každodenně chodila. Až ho poznáš, zabiješ ho a tak mi dokážeš tvoji oddanost."  Pootevřela jsem ústa a pokusila se potlačit slzy.  Přikývla jsem a odešla do svého pokoje. Po chvíli přišel Steven a vpíchl mi neutralizátor. 

"J-jak dlouho mi ještě budete vpichovat ten hnus?" Zeptala jsem se a podívala se na něj.  

"To netuším. Ale myslím, že dlouho už ne." Jemně se usmál a nechal mě tam samotnou.  Svezla jsem se na zem a začala nekontrolovaně brečet.

Já ho přece nemůžu zabít.. T-to nejde.. Radši se zabiju sama, než to udělat jemu.. 

Omlouvám se za kratší část:) Doufám, že se vám díl bude líbit a  další omluva za chyby. 

Další věc:) Chtěla bych poděkovat všem, kteří hlasovali pro Five Elements  na WattyAward 2014 (WattyAwardCZ) Moc si toho vážím^^