Leželi jsme s Alexem u nich doma na gauči a popíjeli přitom čaj. Vypadl proud a to úplně každýmu. Čaje jsme si museli ohřát vlastnoručně, ale na druhou stranu ohřívat konvici na ruce je taky celkem sranda. Posunuli jsme si gauč tak, abychom viděli na domovní dveře. Měli je prosklený a tak jsme měli vždy dobrý výhled na příchozí. Dostatečná vzdálenost našeho gauče od dveří nám umožňovala jaksi anonymytu. Pokaždé jsme čekali schoulení na gauči než někdo přišel. Pak jsme se potají smáli když zjistil, že nejde zvonek.. Chvíli tam vždy postával a pak se otočil a odešel, bohužel ne normálně. I když by se to nemělo dělat, nám to nedalo a pokaždé jsme jim tu cestu nějak zkomplikovali. Ten pošták se na té louži rozplácl jak rajče na zemi. Mezi našimi výbuchy smíchu jsme se navzájem málem polili čajem, což už tam srandovní nebylo.
"Dobře, teď já jo?" Zasmál se potichu Alex, když u dveří stál nějakej chlap. Povytáhla jsem obočí a podívala se na něj stylem 'Vážně? Opravdu?'
"To ho chceš chudáka podpálit?" Chvíli se na mě díval a pak se otočil na dveře s tím známým lišáckým úsměvem.
"Ne,ne,ne Alexi to ne!" Vykřikla jsem mezi smíchem a snažila se chytit jeho ruce. Když už jsem je konečně měla, znovu se lišácky podíval ale tentokrát na mě. Svalil mě na druhou stranu gauče a teď držel on moje ruce.
"Tak co můžu?" Zasmál se.
"Počkej rozmyslím si to..... Ne! Dost na to, že jsem té jedné paní málem zlomila vaz." Nachvíli jsme se přestali smát, když jsme si na to spomněli. Když spadla a dlouho se nezvedala, vyběhli jsme ven. Ona tam ležela skoro se nehýbala, ale ve chvíli kdy jsme na ni začali mluvit a přitom ji zvedali jednoduše vzala svoli kabelku a začala jí mlátit Alexe do hlavy, přitom se ale otočila na mě a začala mi nadávat do ani nevím čeho.. Ale moc pěkně tedy nemluvila..
"No.." Začal Alex a stále se díval před sebe. "Už by mohli zapnout ten proud!" Zakňučel a znovu se opřel o gauč. Otřásla jsem se a snažila se, aby mi husina na rukou zmizela tím, že si je budu hladit.
"Začíná tu být zima." Přikývl. Chtěla jsem se posunout trošku víš, když mi ujela noha a já spadla na Alexe. Musím uznat u něj je teplo a mě se vůbec nechce odtahovat.. Trošku jsem se pohnula a víc se o něj opřela. Bylo to příjemné.
"Teď už zima není, že?" Zasmál se potichu. Se zavřenýma očima a spokojeným výrazem jsem zavrtěla hlavou.. Ucítila jsem na svých zádech dotek. Pootevřela jsme oči a zjistila, že mě Alex objal. Trošku jsem zčervenala ale obrátila jsme hlavu aby mě Alex neviděl.
Nevím jak dlouho jsme tam leželi, nebo dokonce spali, jelikož jsem se strašně lekla když najednou práskly dveře, ale bylo to asi dlouho.
"Summer? Co tu děláš?" Zasmál se pan McCanly.
"Já tady prosím spím." Zamumlala jsem se zavřenýma očima. Chystala jsem se znovu usnout, když zazvonil zvonek.. Alex sebou trhl a mě tím řečeno vyhodil na zem. Dobře, překulila jsem se sama, ale jen protože jsem se lekla. S naštvaným pohledem jsem se sebrala ze země a s ohněm v ruce jsem si to mířila ke dveřím.
"Ehmm. Summer, víš že bys.."
"Ts, no jo no." Protočila jsem očima a nechala oheň zmizet. Otevřela jsem dveře a vyvoraně hleděla přímo do čočky kamery.
"Co to."
"Je tu pan Joshua McCanly a jeho syn Alex McCanly?" Zeptal se rychle chlap s obrovským hnízdem na hlavě a v bílém plášti. Nervozně si poupravil kulaté brýle na nose, když jsem na něj zírala vyvedená z míry. Dveře se otevřeli víc a já za sebou někoho ucítila.
ČTEŠ
Five Elements[cz]
FantasyPocit, který cítíte, když zjistíte, že vás chce někdo zabít, je nepopsatelný. Summer Johnsnová ho pozná až moc dobře. Naštěstí pro ni, ovládá elementární moc a společně s jejími přáteli, kteří také vládnou nereálnou silou, se snaží zůstat naživu...