Lví král: Ztracená a zapomenutá sestra

18. Pravá tvář či přetvářka?

Mala se ohlížela za běžící Sanurou. Nebránila jí. Sama jí od sebe přeci jen vyhnala, chápala že, jí po tom všem nemůže brát jako svou kamarádku.

Jen si povzdechla nasadila lhostejný výraz a vyrazila za Lifuem. „Tak co povedlo, se ti jí zmást na to, aby si myslela, jak ti to není líto. Tak jak jsme se domluvili." Zeptal se Lifu zlomyslně.

„Myslím, že ano uvěřila mi, kdo by řekl, že to bude tak lehké." Ušklíbla se Mala. Poté si ale vzpomněla na Sanuřin ustaraný výraz a nevědomky sklopila uši.

Sice to na ní hrála ale začínala se cítit provinile a pomalu jí docházelo, že to, jak se tam smutně chovala možná nebyla taková přetvářka. Přeci jen líto jí to bylo doopravdy. Věděla ale, že to Lifuovi říct nesmí.

~~~~~~~~~~

Skyler se mezitím rozhlížela po smečce. Slyšela předtím ten rozhovor Sanury s Malou, ale nestačila se Sanury na nic zeptat.

„Nechám to být, zeptám se jí až příjde." Pomyslela si a s mlasknutím si zívla. Byla sama z toho všeho docela unavená, lehla si tedy do trávy a pomalu zavřela oči.

~~~~~~~~~~

Mala sama nevěděla, jak se zachovat měla ze svého chování smíšené pocity.

Měla špatný pocit z toho, jak Sanuře lhala zase ale chtěla být s Lifuem za dobře.

„Víš, co mám nápad pojď za mnou Malo." Vytrhl Malu z přemýšlení Lifuův hlas.

Ona k němu pomalu došla, sedla si, hlavu naklonila zvědavě na stranu a nastražila uši na znamení, že s napětím poslouchá.

„Víš, jak mi Sanura udělala tohle!" Řekl a tlapou ukázal na svůj zjízvený čumák.

Mala jen nejistě přikývla, nevěděla, kam tahle konverzace směřuje ale vůbec se jí to nelíbilo.

„Napadlo mě, jak bych se Sanuře mohl pomstít sice tu teď není, ale má tu ještě svou kamarádku Skyler." Pověděl a s ušklíbnutím se podíval na odpočívající Skyler nedaleko od nich.

„A...A co máš tedy v plánu?" Zeptala se s menším zadrhnutím Mala.

„Pomstím se přes Skyler Sanuře!" Odpověděl Lifu se zlomyslným úsměvem a chladnokrevným výrazem v očích.

Mala měla co dělat, aby se pod tím jeho šíleným pohledem strachy nepřikrčila. „Sanura měla pravdu opravdu to není dobrý kamarád." Pomyslela si a hleděla na něj s překvapením v očích.

„Berete to?" Zeptal se Lifu a podíval se na ostatní lvíčata. Ti jen přikývli.

Poté pohledem zavadil k Male, která se rozpačitě dívala všude kolem. „Co je to s tebou Malo! Chováš se nějak divně. Copak ty se s námi nechceš pomstít té mrňavé princezničce?! Zavrčel na ni mírně naštvaně a lehce výhružně vytasil drápy.

Nechápal, proč se najednou chová tak divně. Vždyť přeci vždy chtěla dělat stejné věci jako on. Vždy s ním souhlasila.

„Nic se neděje! Souhlasím s vámi jdeme!" Odpověděla rozhodným hlasem. „ Ach to není dobré. Tohle nemůže dobře dopadnout. Lifu se začíná chovat jako šílenec." Pomyslela si ale nedávala na sobě nic znát.

Lifu se na ni zazubil a pokynul hlavou všem, aby šli hned za ním.

Mala se ještě naposled s povzdechem podívala do země. Pak se narovnala a šla s nimi.

~~~~~~~~~~

Skyler v klidu odpočívala, když na ni padl stín. Nespokojeně si dala tlapku přes oči a chtěla dál odpočívat.

Když ale stín ani po chvíli nepolevoval, tak přeci jen oči otevřela a přímo před sebou uviděla Lifua se svou partou lvíčat.

„Co tu chceš Lifu? " Zeptala se dost zmateně a tlapou si ještě protřela oči. „Běž, prosím pryč." Špitla nervózně, stoupla si a o krok couvla.

Od Sanury zaslechla, jací dokážou být zlí a rozhodně se s nimi nechtěla dostat do žádných potíží.

Když ale couvla ještě trochu, dál, tak narazila. Rychle se otočila a viděla, jak ji zbývající lvíčata obklíčila a přitom se jí smála přímo do očí.

„Co ode mně tedy vůbec chcete? Nic jsem vám přeci neudělala." Řekla zoufale. Očima přejela po všech lvíčatech a zastavila se u Lifua.

„Ne to neudělala!" Odpověděl Lifu silně ji dupl na ocas a drápy ho přidržoval tak moc, že z něj začali téct mírné pramínky krve.

Skyler sykla bolestí a jedno lvíče jí ihned tlapou umlčelo. „Ty mi posloužíš jako varování pro Sanuru, že si se mnou neměla začínat. Aby pochopila, co udělala a bude za to nést následky!" Zavrčel Lifu vztekle a začal se potichu zlomyslně smát.

Ze Skyleřiných očí čišel strach a hrůza srdce jí bylo o stošest, tlapky se jí roztřasly a podlamovaly a u toho vyděšeně polkla.

Mala nad Lifuovím proslovem zděšeně mlčela. Měla jen naprázdno otevřenou tlamičku a lapala po dechu. „Jak to, že je takový? Proč jsem si jeho chování nevšimla již dřív? To jsem byla opravdu tak slepá?" Začala si uvědomovat broskvově zbarvená lvice děsivou pravdu.

Než se Mala vzpamatovala tak ostatní lvíčata už Skyler vzala a táhla pryč. Ona sebou házela, máchala tlapami a bránila se.

Oni jí silně dupli na přední tlapky a ona ztlumeně vykřikla. Nemohla pořádně křičet, protože ji stále jedna malá lvice držela svou tlapku před její tlamičkou.

Přesto se už ale radši o nic nepokoušela a poraženě svěsila hlavu.

Mala byla dost pozadu a rychle běžela za nimi, aby je v savaně, doběhla.

~ V savaně ~

Po nějaké době konečně Lifu odtáhl Skyler společně s ostatními přesně tam, kam chtěl.

Odhodili ji a ona se bolestně sklouzla zády po hrubé zemi.

Rychle se vyškrábala na své rozbolavělé tlapky a zmateně se otáčela do všech stran.

„Proč jste mě sem odtáhli?" Zeptala se Skyler a snažila se znít odvážně.

„Aby nikdo z dospělích neviděl to, co chci právě udělat!" Odpověděl Lifu chladně se škodolibým úsměvem a pomalu kráčel ke Skyler jako nějaký dravec za svou bezmocnou kořistí.

„Sanura mě zranila a teď za to zaplatí! Stane se ti to stejné, co ona udělala mě!" Řekl, vytasil své ostré drápy a napřáhl tlapu. Skyler se v rychlosti přikrčila a očekávala ránu.

„Ne! Lifu dost!" Vykřikl v té chvíli hlas...

Další kapitolku po delší době máme konečně tady na obrázku v médiích Mala zatím čauky mňauky vy má lvíčátka
Vaše
Rusalinka816🐱😺🐈🐈‍⬛