Lví král: Ztracená a zapomenutá sestra

32. My nebo oni?!

Parta lvíčat stále postupovala rozlehlou savanou. „Lifu jsi si jistý, že tvůj plán opravdu vyjde?" Ozvalo se z hloučku lvíčat.

Zmiňovaný lvíček v čele se mrštně otočil a všechny přítomné probodával vzteklým pohledem.

„Kdo z vás to řekl?! Někdo snad nad mím plánem pochybuje!" Prskl dopáleně.

„Nikdo z nás nad tvým plánem nepochybuje, jenže víš, jaký by jsme měli problém, kdyby na to přišel král." Řeklo jedno lvíče před ním.

„Neboj Kenji právě proto mám v záloze i jednu nabídku napřed, ale musíme najít Skyler." Zazubil se Lifu sebejistě a pokračoval dál v hledání.

Nakonec ale zahlédl malou lvici, jak jde smutně se sklopenou hlavou přimo k nim.

„Kdo by řekl, že bude tak snadné ji najít?" Uculil se Lifu a počkal, až bude u nich o něco blíže.

„ Opravdu za ten zkažený lov můžu já? Mohla jsem snad něco dělat? Možná jsem se jim tam neměla tak motat." Šla dál zamyšleně modrooká lvice.

Z myšlenek jí ale vytrhlo šustění trávy blízko ní. Natočila tím směrem uši a párkrát jimi střihla.

„Kdo je tam? Je tu snad někdo?" Snažila se o sobě malá lvice dát nějak vědět.

V té chvíli, aniž by postřehla, oč jde proti ní skončilo několik postav ona se rychle strčila a oni ji díky tomu jen přeskočili.

Skyler překvapeně zamrkala a otočila se, v dalším okamžiku se ale válela v prachu na zemi a vůbec nechápala, co se v té chvíli stalo.

Snažila se vstát, ale nešlo to pár tlap jí drželo a odmítalo pustit. „Neboj se ublížit ti prozatím nechceme." Snažil se ji kdosi uklidnit. Přesto se z hloučku ozýval posměch a zlověstný smích.

Když jí konečně ty dvě tlapy, pustili ona vstala z toho všeho se otřepala a zaměřila svůj zrak na Lifua a jeho partu lvíčat.

„ Co tu dělate? Vy...Vy mně snad sledujete?" Zakoktala se Skyler vyděšeně a o krok ustoupila dozadu.

Snažila se je mít všechny na očích, kdyby se něco dělo.

„Zdáš se mi nějaká nervózní." Řekl Lifu, když viděl, jak Skyler lehce cukala ocasem, přikrčila se a uši sklopila k hlavě. „Jinak, jak jsme říkali před chvílí ublížit, ti zatím nechceme právě proto máme pro tebe menší nabídku..."

„Nabídku?!" Nechápala Skyler. Tázavě naklonila hlavu na stranu a i když z její zježené srsti na hřbetě šlo vidět, že jí tato konverzace není úplně příjemná přesto se snažila počkat, aby věděla, co po ní chtějí.

„Přesně tak a už mně nepřerušuj!" Zasyčel na ní namyšleně Lifu, podíval se na Kenjiho a pohledem pak rychle mihl ke Skyler.

Kenji jen mlčky přikývl a postavil se za Skyler. Skyler z toho všeho přestávala mít dobrý pocit. Nejraději by utekla, ale nebylo jak.

„Víš Skyler já, nejsem tak zlý, jak si někteří možná myslí. Abych ti to dokázal klidně zapomenu na to, že jsi Sanuřina kamarádka nebo že jsi mi ublížila." Mluvil klidným hlasem. „Ale pod jednou podmínkou...

„Pod jako podmínkou? A taky..." Skočila mu Skyler do řeči a při druhé větě kterou ani nedokončila, ucítila ostrou bolest v zádech.

Kenji ji svými ostrými drápy tlačil do zad a zanechal jí tam tak pár mírných krvavých škrábanců.