Lví král: Ztracená a zapomenutá sestra

36. Rozdělení smečky a vyzvídání

Zbytek lvic společně se Skyler konečně došlo k domovu starého opičáka a párkrát drápy zaškrábali na velký strom, aby na sebe upozornili.

Zanedlouho ze stromu vykoukl mladý Rafiky. „Copak potřebujete?" Chtěl znát důvod jejich nečekané návštěvy.

„Rafiky Skyler potřebuje pomoc je tady někde tvůj děda?" Vychrlila Kujali v rychlosti svou otázku byla velice nervózní, měla o Skyler veliký strach.

„Můj děda tu sice není to už jsem kdysi říkal královské rodině, ale stále jsem tu já a myslím, že jí mohu pomoct." Usmál se na maličkou zraněnou lvici, aby ji trochu povzbudil, skočil ze stromu a přišel až k nim.

Vzal si Skyleřin krk co nejopatrněji do rukou a prohlížel si ho ze všech stran. „ Ať ti toto ošklivé zranění způsobil kdokoliv, musel tě hodně nenávidět, rozhodně tě totiž nechtěl jen zranit." Rafikyho slova náhle vyvolali v malé lvici náznak paniky tělem jí projel mráz a v očích se jí děsem zablyštilo.

„Ale neboj se rozhodně ti pomoct, dokážu." Snažil se ji uklidnit, když viděl tu její nejistotu a strach.

Na chvíli ji pustil a odskočil si na svůj strom pro něco, čím jí to ošetří.

Zanedlouho se vrátil i s nějakou zelenou kašovitou mastí uvnitř malé rozpůlené tykve a s dlouhými listy z pro lvice neznámých stromů.

Popošel pak maličké lvici a ta mu nastavila svůj zraněný krk. On jí ho hned začal potírat tou zvláštní zelenou mastí a tu pak obmotal těmi dlouhý listy ze stromu.

Jen, co byl hotov, utřel si rukou čelo a podíval se na své dílo. „ Tak hotovo stačí, aby to na sobě měla jen pár dní tato léčivá mast z bylin, zabírá rychle. Když tak jí to pak ale zkontroluju, kdyby něco." Informoval je o postupu léčení. Lvice jen přikývli a odcházeli ke Lví skále, zanedlouho by se lovecká družina měla vrátit.

~V savaně ~

Lovecká družina běžela nejrychleji, jak mohla, rozmístily se všude okolo a odřízli, tak staršího zebřího samce od zbytku stáda konečně jim neměl kam utéct, když ho smečka obklopovala ze všech stran.

Nakonec proti samci z vysoké trávy v poslední vteřině vyskočil Safari a zakousl se mu do krku. Samec kopal kopyty všude kolem i Safariho párkrát bolestně nakopl. Mladý lev se ale snažil tu bolest ignorovat i když měl na boku velikou krvácející ránu. Raději zasadil samci poslední smrtící ránu, aby bylo konečně po všem.

Cítil už jen jak se mu samcova teplá krev rozlívá do tlamy.

Všelijaké zmítání samce v té chvíli ustalo a místo toho se mu na očích usadil šedý skelný povlak.

Modrooký lev si jazykem olízl tlamu od trochy krve, raději si olízal i svůj zraněný bok a s nadšeným vítězným úsměvem se ohlédl na Uru.

„Výborně z takového velkého samce se jistě dneska nasytí celá smečka." Pochválila všechny, co se na lovu podíleli. „Teď by jsme měli ale vyrazit ke Lví skále než pach naší mrtvé kořisti přivábí nějaké nechtěné navštěvníky." Podívala se kolem nich a v dálce zahlédla menší skupinku psů hyenových, kteří jistě již zavětřili pach mrtvoly.

Všichni ze skupiny tedy vzali mrtvolu a pomalu se vydali k domovu.

~U Lví skály~

Ahadi ležel nedaleko Lví skály společně se lvicemi hlídali lvíčata, která tam zůstala.