Lví král: Ztracená a zapomenutá sestra

20. Děsivé setkání

„Zajímalo by mě, jestli s Radiho smrtí nemá, co dočinění i Kiburi. Co když mu hyeny jen nějak pomohli a vše to má sloužit jako nějaké varování pro mého otce, ať si na něj dává pozor." Přemýšlela Sanura a utíkala čím dál víc do savany.

Doběhla až na místo, kde je naposledy předtím spatřila. Odkryla tlapkami křoví, potichu se rozhlížela a sama nevěděla, zda někoho zahlédne.

I když se rozhlížela sebevíc nikoho, nespatřila je si nešťastně povzdechla. „Ach možná už vážně odešli. I když to by bylo jen dobře." Zamrmlala potichu. Svůj pohled zaměřila k zemi a opatrně křoví pustila.

Poté se otočila a byla rozhodnutá jít raději domů. Jenže jen co vyšla, nedávala pozor a čumákem přímo do něčeho narazila.

Nevěděla, co to bylo a tlapkou si začla mnout svůj rozbolavělí čumáček.

Zaslechla tiché naštvané vrčení. Z ničeho nic se strachem zarazila a svou tlapku položila zpět na zem. Váhavě odlepila svůj pohled od země a podívala se nad sebe.

V ten moment se její zorničky strachem zúžily, začla vyděšeně lapat po dechu, škubat ocasem a její srdce začlo bít o stošest.

Přímo před ní byl Kiburi i s jeho přáteli. On na ni zlostně vrčel a ona začla pomalu couvat.

Tlapky se jí motali a klepali strachem. Moc jí neposlouchali jí šlo ale i tak o jediné dostat se co nejdál o něj.

Kiburi se jen ušklíbl, když viděl, jak od něj malá princezna couvá co nejdál a jaký z něj má vlastně strach.

On šel s jistým krokem za ní a na tváři mu přitom hrál zlomyslný úsměv. „Ale princezničko nejsi nějaká moc zvědavá, možná bys neměla strkat čumáček do cizích záležitostí." Zavrčel varovně.

„Když já jen chci, aby jste odešli z naší země." Snažila se to Sanura nějak v klidu vyřešit.

„A to si jako opravdu tak naivně myslíš, že poslechneme nějaké mrňavé lvíče?!" Zeptal se Kiburi spíše pobaveně. Poté se na ni ale podíval s nenávistí v očích.

Nesnášel Ahadiho natož aby viděl nějaké jeho hnusné potomky.

„No, to já nevím a kdybych pěkně poprosila pak by jste odešli." Řekla Sanura a ihned litovala, že tato slova opustila její ústa.

Věděla, že to, co teď řekla, je absolutní bláznovství vzít zpět to ale bohužel nemohla a ve strachu jí v té chvíli ani nic lepšího nenapadlo.

Kiburi se začal děsivě smát, až Sanuře tuhla krev v žilách.

Po chvíli přestal, podíval se na ni s mrazivým klidem ve tváři a odvětil: „Počkej jen se na chvíli zamyslím..."
Odmlčel se a podíval se na Fanga s Kalim.

Ti se jen ušklíbali a pobaveně jim cukali koutky.

Kiburi se zazubil a otočil se v rychlosti na Sanuru. „...NE! V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ! Naštvaně zařval, čímž odhalil své bělostné tesáky, které by ji během jediného okamžiku dokázali roztrhat na kusi.

Napřáhl tlapu a byl připravený Sanuru udeřit. Malá princezna se v rychlosti vyhla a jeho ostré drápy tak prořízli na prázdno jen obyčejný vzduch.

Naštvaně se podíval na Fanga s Kalim. Sanura využila jejich nepozornosti a schovala se do nejbližšího křoví.

Snažila se vyděšeně netřast a udržovat se v klidu, aby jí tak rychle neobjevily.

Strachem semkla víčka k sobě, jako kdyby doufala, že když je neuvidí tak i zmizí. I když si moc dobře uvědomovala, že je to nesmysl.

Nešťastně zabořila hlavu do tlapek a pomalu začínala sama sobě vyčítat, že její zvědavost byla silnější než rozum a zavedla jí do takového nebezpečí...

Po nějakém čase další kapitola na obrázku v médiích překvapená a vyděšená Sanura. Jaký názor máte na Kiburiho a jeho přátelé a Sanuřino jednání? Co by jste na jejím místě udělali vy? Zachovali by jste se stejně jako ona či ne? Své názory pište do komentářů budu moc ráda zatím čauky mňauky vy má lvíčátka.
Vaše
Rusalinka816 😻🐈🦁🐱