Lví král: Ztracená a zapomenutá sestra

29. Snaha o záchranu.

Kujali se procházela po menší kamenné cestičce měla úsměv na tváři a rozhlížela se po krásách přírody.

Zničeho nic jí z toho, ale vyrušil uštěkaný, tichý chichot. Ona se v rychlosti zastavila. Střihla ušima a zaposlouchala se.

Slyšela jen někde v blízkosti šustění vysoké trávy. Zamhouřila podezřívavě oči a podívala se na místo, odkud se to ozývalo.

V ten moment zahlédla v trávě čísi kožich. „Hmm... Kdo by to mohl být? Nejsou to snad...? Ne takovou odvahu by neměli i když..." Kujali nejistá svými myšlenkami se potřebovala přesvědčit, jestli má pravdu.

Zavětřila a do čenichu jí v té chvíli udeřil, až moc známí pach...Hyení pach.

V očích se jí v té chvíli značilo zděšení, když se její nejhorší obavy naplnily. Neváhala a v rychlosti se rozběhla ke Lví skále s nadějí, že tam někoho najde.

~Lví skála ~

Ke Kujalinému překvapení byla u Lví skály celá smečka. Ze které se ozývali zděšené i ustarané hlasy.

Snažila se dostat až ke králi Ahadimu musela se tedy prodrat smečkou. Některé lvice jí ochotně pustili u jiných se musela doslova protlačit i za cenu toho, že jim omylem šlápla na tlapy.

Jen co se tak stalo vždy na sebe daná lvice upozornila naštvaným vrčením.

Když byla Kujali konečně u Ahadiho věděla, že mu to musí říct, co nejspíš. „Ahadi..."

„Teď prosím ne Kujali řešíme, co hyeny udělali Lifuovi a co se vlastně stalo." Přerušil jí a díval se ustaraně na zraněného Lifua.

Trochu ho pobídl, aby řekl, co se stalo. Lifu s hraným vysílením přikývl. „Už ani nevím přesně jak se to stalo vše se, seběhlo tak rychle. Byl jsem v jeskyni s Malou a v klidu jsme si povídali v jednom okamžiku tam najednou přiběhla hyena a chtěla zaútočit na Malu. Snažil jsem se jí chránit, ale nedokázal jsem to. Odnesli si ji." Dopověděl, jak se to vše seběhlo. Ve tváři měl vepsaný hrozný smutek a z oka mu ukápla slza.

Celá smečka v tichosti smutně seděla. „To by vysvětlovalo, proč jsem měla pocit že tu jsou." Zamumlala Kujali do ticha zatím, co se dívala do země.

„O čem tu mluvíš Kujali?" Zaslechl jí Ahadi a rozešel se přímo k ní.

„Myslím, že jsem viděla hyeny, jak jdou savanou." Oznámila mu.

„Jsi si jistá?" Ujišťoval se král. Kujali jen na to mlčky přikývla se zasmušilým výrazem ve své tváři.

„Proč, ale hyeny teď tak odnášejí lvíčata? Nikdy to tak nebývalo." Povzdechla si Uru ztrápeně.

„Co když o tom něco ví ona!" Vyjekla Sabini a spražila Kujali nepřátelským pohledem. „Co když ona je ten zrádce v naší smečce!"

„Já nejsem zrádce Sabini, proč bych něco takového dělala?!" Bránila se Kujali.

„Možná žárlíš na to, že u sebe nemáš své vlastní lvíče a jsi naštvaná, že musíš jako nějaká chůva hlídat cizí! Právě proto chceš, aby ve Lví říši nebylo radši žádné. Já jsi ale Lifua vzít nenechám to jsi, pamatuj!" Křičela na ni Sabini nenávistně.

„Blázníš!" Vykřikla Kujali zděšeně. „To bych nikdy neudělala!"

„Vážně? A kdo jiný by byl ten zrádce ve smečce než ty." Prskla na ni rozhořčeně svou teorii a u toho rychle švihala svým ocasem.