We will survive [Jimin]

17. promise me

JIMIN POV. 

,,Co to děláš?" vyjekl jsem překvapeně, když jsem uviděl Ha-yun v kuchyni vařit ,,Máš určitě hlad, připravila jsem ti jídlo." usmála se na mě.

,,Chci ti poděkovat, že jsi se o mě postaral." řekla a položila mi talíř na stůl ,,Ale to jsi nemusela, ještě ti není dobře, běž si lehnout." řekl jsem nechápavě. 

Nechápu, proč něco dělá, když jí není dobře. Ve škole se po ní její kamarádky ani nezeptaly a vůbec jí nepostrádaly. Zajímalo by mě, jestli jí vůbec napsaly.

HA-YUN POV.

,,Napsaly ti tvoje kamarádky?" zeptal se z ničeho nic chlapec ,,C-co? Jasně." usmála jsem se. 

,,Dodržím tvůj slib, o který si mě minule žádala, když ty dodržíš ten můj." řekl a zvedl pohled ke mně.,,Slib mi, že mi nebudeš lhát." řekl a já nasucho polkla. 

Když tohle slíbím, bude všechno jinak a naše přátelství se dostane úplně někam jinam, než jsem plánovala. 

Vlastně jsem si myslela, že po týdnu se přestaneme bavit, nebo prostě mě to přejde a začnu ho zase s radostí šikanovat. Jenže mi došlo, že ta radost ve mě nikdy nebyla, jen jsem se k ní nutila. 

,,Bude to platit pro oba." přivřela jsem oční víčka, abych dala důraz na má slova ,,Já nikdy nelžu." namítl ,,Jak víš, že já lžu?!" vyhrkla jsem ,,A napsaly ti?" řekl a já radši mlčela. 

Měl opět pravdu. Nezajímaly se o mě, ale to já věděla dávno, jen jsem nečekala, že ani když jsem nemocná, tak se nebudou zajímat. 

,,Slibuji." řekla jsem a Jimin svraštil obočí ,,Na malíček." vydal ze sebe a natáhl ke mně jeho strašně malý, ale zároveň roztomilý malíček. 

,,Slibuji." řekli jsme naráz a spojili naše malíčky a pak i palce na znak zpečetění. Nenáviděla jsem malíčkovou dohodu, ale jestli to pomůže, aby nikdy neopakoval to, co tenkrát na tom mostě, tak jsem to překousla.

Flashback 

,,Všiml jsem si, že poslední dobou za tebou chodí ostatní dívky ze třídy." řekl Jungkook, když jsme šli ze školy k němu domů ,,Ano, vlastně ani nevím proč. Jsou na mě milé." usmála jsem se, protože jsem z toho byla docela šťastná.

,,Kdyby se něco dělo, tak mi to řekni, ano?" řekl důrazně ,,Co tím myslíš?" nechápala jsem ,,Jen kdyby ti chtěly ublížit, nebo po tobě něco chtěly, co ty nechceš, tak mi to řekni." řekl a zastavil se.

,,Jsem tu vždy pro tebe a ty to víš." usmál se na mě a já na něj také ,,Nevím, co bych bez tebe dělala." řekla jsem a vtrhla se mu do náruče. 

,,Běž si lehnout a odpočinout si." řekl chlapec na proti mně, který začal sbírat talíře ,,Děkuji." řekla jsem a šla si zalézt do postele. Jsem za něj ráda.

♡

Jimin : Mám se po škole stavit? 

Ha-yun : Nemusíš, stejně někam jdu 

Jimin : Kam jdeš?! Sama? 

Ha-yun : Chtěla jsem jít do knihkupectví 

Jimin : Můžu se přidat? 

Ha-yun : Jasně! 

Oblékla jsem se a vyrazila ven. Počkala jsem Jimina nedaleko školy, aby mě nikdo neviděl. 

,,Čekáš tady dlouho?" optal se a já zavrtěla hlavou. Cestou jsme si povídali o škole a že příští týden už půjdu také. 

Mimochodem mi za celou dobu ani jedna dívka nenapsala... ale nic jiného jsem nečekala. Už jsme se blížili k jistému knihkupectví, když jsem zahlédla dívky, které jsem opravdu nechtěla potkat. 

Byla jsem sice s Jiminem, ale i tak můj instinkt zareagoval a já se schovala za roh. ,,Co to děláš?" vyhrkl chlapec a já ho za rukáv potáhla k sobě. 

Byli jsme si teď velmi blízko, až mě to znervóznilo a já zalitovala, že jsem to udělala. ,,Promiň." řekla jsem a rychle ho od sebe odstrčila.

,,V-víš..." vydala jsme ze sebe a chlapec stále na mě hleděl a čekal na vysvětlení ,,Víš t-tam š-šly..." říkala jsem koktavě a uvažovala, jak to zformulovat.

,,To je dobrý." řekl a přistoupil ke mně zase blíž.