We will survive [Jimin]

29. I don't know how to live without you

JIMIN POV. 

,,Prosím přežij to." šeptal jsem Ha-yun do ucha a hladil jí po vlasech mezitím co chlapec, se kterým pracuji řídil co nejrychleji do nemocnice. 

Neviděl jsem jí přes několik dní a najednou vtrhne v takovém stavu do mé práce. Zbil jí někdo? 

Ale ty modřiny, které má na sobě a rány nevypadají, že jsou čerstvé. Můžu za to já? Ubližovala si? Ubližovaly jí holky ze třídy? Jestli je to kvůli mě, tak si to nikdy neodpustím.

♡

,,Dobrý den, vy jste tady s tou dívkou?" zeptala se sestra, která vyšla z místnosti, kde byla Ha-yun. ,,Ano, to jsem já." vyhrkl jsem a rychle se k ní rozešel. 

,,Slečna utrpěla malé vnitřní krvácení, ale vše by mělo být již v pořádku. Všechny rány jsme jí zašili a přesunuli do jejího pokoje. Může ovšem trvat pár hodin, než se probere." vysvětlila. 

,,Mohu se zeptat, jak dlouho tady bude muset být?" zeptal jsem se ,,Podle jejího zdravotního stavu uvidíme, ale určitě to bude několik dní." řekla a s úsměvem odešla. 

S úlevou jsem se zpátky posadil na sedačku a uviděl se sestru vracet ,,Měl by jste dát vědět její rodině." řekla a čekala asi na mou odpověď, protože se nehnula z místa.

,,Není v kontaktu se svou rodinou." vysvětlil jsem a uviděl sestřin smutný obličej, bez dalších slov zase odešla.

♡

Zajel jsem na chvíli domů, abych dal vědět babičce a cestou se stavil i k Ha-yun, abych jí vzal nějaké věci. 

,,Ty tady bydlíš?" uslyšel jsem najednou, když jsem sešel schody. Beze slova jsem dál pokračoval dál v cestě, ale chytily mě za rameno a otočily k sobě.

,,Ptala jsem se tě na něco." zavrčela Yu-jun ,,To vy jste jí to udělaly?" to bylo to jediné, co jsem dokázal ze sebe dostat. Byl jsem tak vyděšený a smutný z toho všeho, ale teď když je vidím, ve mně narůstá zlost. 

,,Co myslíš tím udělaly?" řekla Boram ,,Kde vůbec je?" zeptala se Eun ,,To vám neřeknu." řekl jsem a chtěl pokračovat, ale stále svírala mé rameno ,,Odejdeš až já řeknu." zavrčela Yu-jun. 

Nemám na ně čas. Vysmykl jsem se z jejího sevření, žduchl jí trochu do strany a rychlým krokem šel od nich pryč. Nenávidím je.

♡

Vešel jsem do jejího nového pokoje a začal vybalovat věci, které jsem posbíral u ní doma. 

,,Jim..." uslyšel jsem tiché šeptnutí a otočil se směrem k ní. Měla pootevřené oči a sledovala mě ,,Ha-yun." vydechl jsem s úlevou a rychle si sedl na židli vedle její postele.

,,Je ti lépe?" zeptal jsem se ,,Když vím, že jsi tady tak ano." řekla a já ucítil, jak se mi hrne krev do tváří. Nikdy ke mně nebyla nějak hodně milá, ale poslední dobou šlo vidět, že se trochu mění. Nebo aspoň, že se o to snaží. 

,,Nebudu se tě ptát, co se stalo, až o tom budeš chtít mluvit budu tad-" ,,Nezlobíš se na mě?" přerušila mě. Chvilku jsem na ní koukal zmateně. 

Rychle jsem si vzal mobil do ruky a otevřel si zprávy. Uviděl jsem tam několik zpráv od Ha-yun a několik dní staré. ,,Je mi to strašně líto." vyhrkl jsem ,,Nejsem." dodal jsem a koukal jí upřeně do očí. Pokazil jsem to. 

,,Šla jsem za tebou, protože jsem se chtěla omluvit." vydala ze sebe a koukla na mě taky ,,Bála jsem se, že už se mnou nebudeš chtít nikdy mluvit." špitla a zaleskly se jí oči.

,,Jsme v tom spolu, pamatuješ?" řekl jsem a vzal její ruku a spojil naše malíčky ,,Nevím, jak žít bez tebe."