We will survive [Jimin]

36. she will return?

Seděla jsem v autobuse a sledovala míjející stromy. Potom, co my sestra oznámila, že žije spadl mi kámen ze srdce a já místo sebevraždy seděla tady. 

Asi kdyby mi sdělila opak, tak bych pravděpodobně nebyla schopná ničeho jiného. Sama ani nevím, proč jsem nastoupila zrovna na tenhle autobus a proč jedu tam, kde jedu.

JIMIN POV. 

Ztěžka jsem otevřel víčka a začal se rozhlížet po pokoji. Ihned, jak sestřička spatřila, že jsem vzhůru přešla ke mně ,,Jak se cítíte? Chcete něco?" zeptala se.

,,Vlastně bych se rád napil." řekl jsem a ona se hned rozešla pro skleničku. Počkat, kde je Ha-yun? Porozhlédl jsem se znovu po pokoji, ale nebyla tu ona ani její věci. 

,,Mohu se zeptat na něco?" řekl jsem potichu ,,Ano?" odpověděla ,,Kde je ta dívka, která se mnou přijela?" zeptal jsem se.

,,Jakmile jsem jí řekla, že operace úspěšně dopadla, tak odešla." řekla sestřička a podala mi sklenici vody. Kam asi šla? Vrátí se, že jo?

HA-YUN POV. 

Venku už začalo svítat a můj autobus dojel už na konečnou. Za tu dobu se mi přehrály snad všechny písničky a já šla čekat na další autobus. 

Je zajímavé, že i po tolika letech si pamatuju přesnou cestu a jak čím jet.

JIMIN POV. 

Uběhlo už několik hodin a Ha-yun se pořád nevracela, dokonce jsem jí i napsal, protože mi nechala na stolečku vedle mojí postele můj mobil. Jenže mi neodpovídala a já se začínal bát. 

,,Sestřičko mohl bych na chvíli ven?" zeptal jsem se a sestra mi věnovala zamračený pohled ,,Měl by jste ještě odpočívat." namítla. Je pravda, že mi není zrovna nejlépe, ale můj strach o ní je větší než nějaká bolest. 

Ještě pár minut jsme o tom debatovali a nakonec mi schválila, že můžu jít ven, když se ještě pár hodin vyspím.

♡

V koupelně jsem se převlékl a nenápadně odtamtud zmizel. Já se tam vrátím, jen potřebuju zkontrolovat Ha-yun. 

Před nemocnicí jsem si chytl taxík a jel k našemu domovu. 

Po příjezdu jsem vtrhl do našeho bytu, ale všude bylo zhasnuto a věci byly na stejném místě tak, jak jsem včera byt opouštěl. Sedl jsem si na gauč a ruce mi vjely do vlasů. Kde je... 

\o měsíc\ 

Moje rána na břiše byla už poměrně pěkná a já mohl už normálně fungovat. 

Nyní jsem se věnoval pouze práci a přemýšlením nad Ha-yun. Z ničeho nic zmizela, bez rozloučení, bez nějakého vzkazu. 

Do školy jsem taky začal už chodit, ale tam taky nebyla. Pořád doufám, že se vrátí, ale nevím, jestli nečekám marně. 

Rozhodl jsem se, že si o víkendu udělám menší výlet. Ani nevím, proč mě to napadlo. Proč mě napadlo jet zrovna tam.

HA-YUN POV. 

Už pár týdnů jsem bydlela v ubytovně v mém rodném městě, kde jsem si myslela, že už nikdy nevstoupím. 

Vlastně jsem měla v plánu jít se podívat na můj starý domov, ale nesebrala jsem na to ještě odvahu. Chci tam jít o víkendu, aspoň na narozeniny nechci být srab.

♡

Týden utekl strašně rychle a já byla šťastná, že jsem ho přežila jako každý jiný. 

V práci jsem si vzala volno, protože jsem si myslela, že mě tam Jimin bude hledat. Ve škole jsem taky už nebyla celkem dlouho, vlastně jsem tohle vůbec nepromyslela, ale snažím se najít nějakou jinou školu a práci, ale není to zrovna lehké. 

K večeru jsem si koupila flašku alkoholu a rozešla se cestou k mému bývalému domovu. Měla jsem docela divný pocit a uvažovala nad tím, jestli tam ještě vůbec žije moje rodina nebo nějaká jiná. 

Když jsem došla k jistému baráku, uviděla jsem, že svítí dole. 

Moje bývalé okno bylo zavřené a v mém pokoji vládla tma. Zajímalo by mě, co je tam teď. Všimla jsem si našeho starého auta před garáží a tím se ujistila, že tu opravdu ještě žijí. 

Seděla jsem na obrubníku naproti domu a v ruce svírala flašku, ze které jsem se ještě ani nenapila. 

Najednou se v dáli objevilo světlo a postupně se přibližovalo ke mně. 

Auto zastavilo pár domů přede mnou, z něho vystoupil nějaký člověk a auto pokračovalo dál, až pak jsem si všimla, že to byl taxík. Kdo by tu jel v tuhle dobu? 

Sklopila jsem zpátky pohled na mou flašku a uvažovala co s ní. 

Tím, že bylo už později večer, byla docela zima, ale když se najednou kolem mě obmotaly ruce, bylo mi tepleji ,,Našel jsem tě."