We will survive [Jimin]

34. tears began to mix with the blood

Nechala jsem Jiminovi na jídelním stole vzkaz, že se jdu na chvíli provětrat a že až se vrátí, má mi dát vědět. 

Upřímně moje procházka byla delší a vedla až do vedlejšího města, kde jsem už nikdy nechtěla vstoupit... vstoupit zpátky tady s Jiminem. 

Šla jsem se podívat na můj bývalý domov, kde jsem se sama vychovala a takhle dospěla. Šla jsem se dokonce podívat i k mostu, kde jsem byla hodně krát kvůli sobě, nebo kvůli chlapce. 

Avšak, když jsem uviděla v dáli stát na okraji mostu osobu, ihned mě zamrazilo. Ten nepříjemný pocit byl všude po mém těle a já se rozutíkala vpřed. 

Je mi jedno, jak špatný člověk tam stojí, určitě by měl mít právo na záchranu a dostat druhou šanci. Ovšem, když jsem doběhla blíž, zjistila jsem, že tu osobu stojící na okraji už znám. 

,,To mě snad poser." zasmála jsem se, až se daná osoba lekla a škubla sebou. 

,,C-co tu děláš?" vyhrkla ,,Neměla bych se spíš ptát na to já?" uchechtla jsem se ,,Snad se nechceš zabít? Slyšela jsem, že máš nějaké problémy." nadzvedla jsem obočí. 

Možná jsem byla trochu hnusná k ní na to, že stála na okraji mostu, ale bylo mi to opravdu jedno. 

,,Naše úžasná, statečná, silná Yu-jun, stojí na okraji života a smrti." zakroutila jsem hlavou a opřela se zábradlí ,,Neříkej, že tě někdo šikanuje." říkala jsem pořád tím arogantním hlasem, který jí začínal vytáčet, tak stejně jako mě. 

,,Drž hubu! Tak se mi to vymstilo, jsi šťastná!" zakřičela ,,A ty? Můžeš si za to všechno sama." odfrkla jsem si a ucítila zavibrování mobilu. 

Vytáhla jsem mobil z kapsy a přijala hovor ,,Kde jsi?" ozvalo se a já se usmála ,,Neboj, za chvíli přijedu domů." oznámila jsem a dívka vedle mě se začala smát.

,,Žijete spolu? Ty s ním žiješ?!" začala se smát hlasitěji a já uslyšela Jiminův zaskočený hlas ,,To je v pohodě, nedělej si starosti." řekla jsem do telefonu a ukončila hovor.

,,Přestaň se smát." zavrčela jsem ,,Víš, je strašně vtipné, že se tady objevíš v tuhle chvíli." řekla a ustoupila od okraje, hned se mi naskytl pohled na její levou ruku, kterou jsem celou dobu neviděla... svírala v ní nuž. 

,,Nikdy není 100% skok." vysvětlila a zvedla nůž do výšky ,,Chtěla jsem si to tím pojistit." řekla a přistoupila ke mně blíž.

,,Ale teď ho chci spíš zabodnout do tebe, než do sebe." řekla a  mi začalo srdce bít rychleji. 

Začala jsem se bát, protože kdyby to řekl někdo jiný, s malou pravděpodobností bych se začala bát, protože bych tomu člověku nevěřila. 

Ale když to říká ona... znám jí dlouho na to, že vím, že je toho schopná. Pomalu jsem couvala dozadu a ona pomalu dopředu. 

,,Chceš mě zabít? Chceš házet vinu na mě, že jsi takhle dopadla?" vyjekla jsem ,,Vlastně ano, posrala jsi to všechno." zavrčela a pak najednou zastavila.

,,Vlastně to všechno zavinil on." řekla vážně a začala koukat někam za mě. 

Rychle jsem otočila zrak za sebe a uviděla se blížícího chlapce k nám. Ne, ať sem nechodí. Uvnitř se mě začala zmocňovat panika a já se rozutíkala k chlapci. 

,,Běž! Běž!" křičela jsem na chlapce a utíkala, co nejrychleji to šlo. Bohužel jsem slyšela, že mě následuje a přála si, aby se chlapec už taky otočil a rozutíkal se pryč. 

Ale to se nestalo. 

Vyjeveně mě sledoval a zastavil se na místě. Když jsem k němu doběhla chytila jsem ho za ruku a chtěla odtáhnout pryč, ale bylo pozdě. Yu-jun přiběhla a...

Dívka, která svírala nůž v levé ruce, ho ihned upustila, když na něm spatřila kapičky krve. Kapičky, které vytékaly z chlapcova břicha. 

Se strachem v očích a nechápavostí, že to opravdu udělala, začala couvat dál od nich. 

Místo toho druhá dívka se rozeběhla a chytila chlapce, který začal padat k zemi. Slzy se dívce začaly míchat s krví, kterou měla na sobě. 

Ruce měla celé vytřepané a její dech se stal nepravidelný z tolika vzlyků. Rozklepaně vytáhla ze své kapsy mobil a vytočila číslo na záchrannou službu. 

,,Vydrž, vydrž." opakovala stále dívka chlapci a přitom ho tiskla k sobě, držíc mu ránu, aby tak nekrvácela. 

Když uviděla pár metrů od sebe ležet onen nůž, chtěla ho ihned popadnout a zanechat ho v těle druhé dívky, ale jakmile přesunula pohled na ní, uviděla, jak už je dávno ve vzduchu a mířila z mostu dolů směrem do vody.