We will survive [Jimin]

26. I wouldn't stop them

,,Můžu se tě na něco zeptat?" vydal ze sebe chlapec, se kterým jsem ležela na zemi u sebe v ložnici. ,,Mhm." zamručela jsem.

,,Kdy máš vůbec narozeniny?" zeptal se. Nedošlo mi, že jsme si tohle nikdy neřekli, i když já vím, že už je měl. 

,,11. listopadu." odpověděla jsem ,,Dobré datum, já mám takové na nic." uchechtl se ,,Ani ne." řekla jsem ,,Ty víš, kdy mám narozeniny?" vyhrkl překvapeně.

,,Dala jsem ti narozeninovou pusu." uculila jsem se a hlavu vytočila do boku, abych na něj viděla. 

Leželi jsme takhle docela často, vedle sebe na zemi a jen byli ticho. Většinou jsme takhle řešili nějaké problémy, nebo se svěřovali, protože ani jeden neměl rád při takových věcích oční kontakt. 

,,Co? V ten den jsem neměl narozeniny." řekl zaraženě ,,Co?!" vyhrkla jsem a bleskově se posadila. S vykulenýma očima mě sledoval a také se posadil. 

,,Proč sis to myslela?" zeptal se, po chvíli, když jsem nevysvětlila své chování ,,V ten den ti holky chtěly ublížit, protože si myslely, že máš narozeniny." vydala jsem ze sebe.

,,Proto ses mě zastala?" zeptal se ,,Kvůli toho, že jsem měl narozeniny?" špitl, zněl tak zklamaně, ale já to nemyslela špatně. ,,Já to-" ,,Kdybych je neměl, zastavila by jsi je?" zeptal se. Nechci mu říct pravdu. 

,,A nelži prosím." upřeně se na mě díval a já nevěděla, co říct. 

,,Ne, nezastavila bych je." vydala jsem ze sebe a uviděla chlapcův ublížený obličej, ale lež by mu ublížila ještě víc. 

,,Mám je za týden, asi se sekly o měsíc." řekl a postavil se ,,Musím už jít." to bylo to poslední, co jsem slyšela před zabouchnutím dveří. Pokazila jsem to?

♡

Ha-yun : Kde jsi? 

,,Kde máš Chimmyho?" uchechtly se dívky, když jsem seděla sama u oběda. ,,Do toho vám nic není." odprskla jsem ,,Opustil tě? Nedivím se mu." zasmála se Boram.

,,On není falešný jako vy." zavrčela jsem ,,Taky nejsme tak blbé a slabé jako on." podotkla Eun ,,Je pěkné, jak změkčuje tvoje dávno zamrzlé a na kusy rozpadlé srdce." odfrkla si Yu-jun. 

Myslí si, že mě znají nejlépe, ale vlastně mě nikdy neznaly. 

S úsměvy odešly od mého stolu pryč a já musela znovu zkontrolovat zprávy, jestli mi neodpověděl. Ignoruje mě? 

Ha-yun : Prosím odepiš mi 

Odnesla jsem prázdný tácek a vyšla ven, protože mi všechny hodiny už skončily. Šla jsem kolem uličky, která byla vedle školy a uviděla skupinu dívek. 

,,Ha-yun! Pojď sem!" zakřičela Eun. Proč mě nenechají? ,,Nemám na vás čas." řekla jsem otráveně.

,,Hm my tebe jo." ušklíbla se Yu-jun a hned na to jsem ucítila štiplavou bolest na tváři. ,,O co ti kurva jde?!" vykřikla jsem a ucouvla od nich.

,,Myslíš, že tě nechám jen tak?" zasmála se. Takže jedeme na tělo? Fajn. 

Hned jsem jí facku vrátila a podkopla nohy dívkám vedle, které se po mém činu rozešly ke mně. ,,Myslíš si, že jsi víc než my?" uchechtla se Yu-jun.

,,Inteligenci mám určitě lepší než vy." zavrčela jsem ,,Řekla sis o to." ušklíbla se a hned na to jsem ucítila, jak mi zezadu dívky chytily ruce. 

Yu-jun si stoupla přede mě a usmála se nad mou bezmocí. Rozmáchla se rukami směrem k mému břicho, aby mě udeřila, ale já vyskočila a nohama jí odkopla. 

,,Jsi tak protivná děvka." odplivla si a s rozběhem do mě kopla.