We will survive [Jimin]

15. she needs you just like you need her

JIMIN POV. 

Šel jsem ze školy domů a užíval si ten krásný jarní den, který byl dnes. Bylo moc hezké, že se mě Ha-yun zastala před dívkami, ale doufám, že nebude mít u nich kvůli toho nějaký problém. 

Vlastně nechápu jejich přátelství. Vlastně někdy nechápu ani Ha-yun, vím, že to musela mít hodně těžké, ale hodně mě zajímá a tak moc mi vadí, že mi nevěří. 

Už jsem se blížil ke svému baráku, když mě napadlo, že bych mohl zkontrolovat Ha-yun. Jenže co když jsou s ní ony? 

Rozmýšlel jsem se mezitím, co jsem spatřil od Ha-yun batoh a rozešel se k té osobě, která ho měla. ,,Ha-yun?" řekl jsem a uviděl, jak se dívka opírá o stěnu baráku a měla celé zpocené čelo. 

,,Bože jsi v pořádku? Ha-yun?" opakoval jsem její jméno, ale ona sotva stála. Okamžitě jsem jí chytl pod rukou a pomohl jí k jejímu bytu. 

,,Hmmm." zabručela, když jsem vycházel s ní schody. Byla to docela fuška, ale naštěstí byla lehká ,,Jimine?" zamrčela a já se na ní podíval. Měla zavřené oči a těžce dýchala. 

Pamatuji, jak minule mluvila o svém bratrovi, vlastně si myslela, že jsem její bratr já. Překvapilo mě, jak minule po mě ona i její kamarádka vyjely, že jsem řekl, že má bratra. Kdo je teda její oppa? 

,,Jimine není mi vůbec dobře-" těžce vydechla ,,Budu v pořádku?" zeptala se. Trochu jsem se pousmál, asi to bylo v tuhle situaci nevhodné, ale byla roztomilá a jak se ptala, tak vypadala jako malé dítě, což je ironie vzhledem k tomu, jak se chová. 

,,Doma si lehneš a odpočineš si." řekl jsem konejšivým hlasem ,,Ale já musím do práce." namítla ,,Dnes nemusíš." ujistil jsem jí, i když jsem nevěděl, zda mám pravdu. 

S její pomocí jsme se dostali dovnitř jejího bytu, kde jsem nebyl poprvé. Pomohl jsem jí dostat se do postele a tam jí uložit ,,Ty jdeš pryč?" vyhrkla jak jsem jí pustil.

,,Nechci být sama." dodala a snažila se zvednout z postele, ale kvůli její slabosti spadla zpátky ,,Ne, v klidu lež. Jdu ti jenom pro obklad na hlavu." řekl jsem a odešel do koupelny, kde jsem začal hledat, nějaký látkový kapesník na namočení. 

Naštěstí jsem jeden našel a přinesl jí ho. ,,Asi budu muset odejít pro nějaké léky." přemýšlel jsem nahlas ,,Támhle v té krabici mám všechny léky." špitla Ha-yun a já se k zmiňované krabici rozešel. 

,,Super! Jsou taky léky na horečku." vyjekl jsem radostí a donesl jí něco na jídlo, protože se to nesmí brát na lačno.

♡

,,Kde jsi byl tak dlouho?" optala se mě babička, když jsem přišel domů ,,Omlouvám se, moje kamarádka je nemocná, tak jsem jí pomohl." vysvětlil jsem.

,,Proč zrovna ty?" řekla zaraženě ,,Nemá nikoho." řekl jsem a posadil se k ní na gauč ,,Žije sama? Bez rodičů?" zeptala se ,,Ano." odpověděl jsem.

,,Možná bys jí neměl nechávat samotnou." řekla a pousmála se na mě ,,V nemoci by nikdo neměl být sám." řekla a ukázala směrem ke dveřím ,,Nemůžu tě tady nechat samotnou." namítl jsem.

,,Jen běž, já to zvládnu, potřebuje tě teď víc." řekla a postavila se ,,Tak jako ty potřebuješ ty jí." mrkla na mě babička a podala mi sáčky čaje ,,Udělají jí lépe." vysvětlila. 

Vyšel jsem ven s pár mými věcmi a s čajem v ruce. Možná mě tam ani nechce. Jak ví babička, že jí potřebuju, nikdy jsem se o ní nezmínil. Takhle situace byla velice divná. 

Přišel jsem do bytu dívky, kde vládlo ticho, jen jsem slyšel její hlasité těžké dýchání. Kde si mám lehnout vůbec já? Nakoukl jsem na ní, abych jí zkontroloval. 

Byla tak hezká. Odsud vypadala tak nevinně a mile, jenže uvnitř ní bylo všechno jinak a to mě k ní nejvíc přitahovalo... bolelo mě za ní její přetvařovaní... bolelo mě jí vidět, když vím, že není sama sebou a vše v sobě potlačuje. Znám to....