I Love You

Už mají jméno?

Po svatbě nastal čas na svatební hostinu. Všichni jí gratulovali a ona se musela pořád usmívat. Nechtěla se usmívat, chtěla jen zalézt do kouta a brečet, jenže to nešlo. A pak se najednou stalo něco, co jí od toho všeho zachránilo. Tatia začala rodit. Normálně by za to byla vděčná, ale tohle byla Tatia. Ukradla jí pozornost i v den její jediné svatby. Aspoň nebude muset slavit výročí svatby, bude se slavit narození jejich dítěte.

,, Je mi to líto." Rebekah jí věnovala uklidňující úsměv. Caroline jí úsměv oplatila. Rebekah neměla ponětí, co se děje v hlavě její nejlepší kamarádky. Možná by jí to Caroline i řekla, jenže on se oženil a ona se vdala, takže to ani nemělo smysl. Jen by jím tím zatížila hlavu.

,, To je v pořádku. Už mají jméno?" Rebekah se při zmínce na její neteř usmála. Byla tak ráda, že je to holčička. Dalšího muže, aby už asi nezvládla. Měla by to dítě ráda stejně, i kdyby to bylo kluk, jen je můžu v její rodině moc.

,, Ještě ne. Pojď se na ní podívat, je nádherná." Vzala jí za ruku a táhla jí pryč. Caroline se popravdě moc nechtělo, ale nemohla to dát najevo své nejlepší kamarádce. Došli do jejich domu a tam byli obě dvě. Tatia ležela na posteli a vedle ní byla kolíbka, ve která ležela překrásná holčička.

,, Kde je Nik?" Caroline ani nezaregistrovala Rebečinu otázku. Viděla jen holčičku s vlasy po Tatie a s očima a dolíčky po Niklausovi. V tu chvíli se jí definitivně zlomilo srdce.

,, Šel pro Esther a Ayanu." Rebečina matka Ether a Ayana byli něco jako léčitelky jejich vesnice. Pomáhali všem ve vesnici i mimo ni.

,, Gratuluji vám." Caroline zvedla zrak ke Caroline, která už tam nebyla, místo toho uháněla pryč od toho všeho. Nečekala ale, že narazí přímo do člověka, který jí způsobil tuhle bolest.

,, Děje se něco?" Niklaus si okamžitě všimla jsem slz v jejích očích. Nenáviděl vidět někoho jako Caroline v bolestech. Bylo to proto, že jí zničili svatbu narozením jejich dítěte? Ne. Caroline taková nebyla. Měla by za ně radost.

,, Nech mě být." Hned po dokončení věty odběhla pryč od něj. Nezvládla být déle před ním a nebrečet. Proč musela láska tolik bolet?

Niklaus měl tendenci běžet za ní, ale teď musel za svou přenádhernou dcerou pro kterou stále neměli jméno.

Když Niklaus čekal před domem, zatím co jeho matka a její přítelkyně kontrolují jeho ženu a dceru, tak si všiml svého mladšího bratra, jak líbá nějakou zrzavou dívku. Nemohl tomu uvěřit. Možná, že jejich svatba nebyla z lásky, ale mohl mít aspoň ke své ženu účtu a nepodvádět jí v den jejich svatby. Možná to byl důvod proč Caroline brečela. Něco mu však říkalo, že to není ono.

Niklaus a Tatia leželi spolu v posteli a spali. Užívali si to, protože věděli, že se brzo vzbudí jejich malá, ale už nějakou dobu ani nezabrečela. Přišlo mu to divné, ale ten pocit ignoroval. Ale něco mu říkalo ať se jde podívat, tak to udělal. Šel ke kolíbce a tam našel jejich dceru a bohužel mrtvou.

Stejná prosba jako minule nadpřirozený nebo lidský příběh?